Rozpočítávadlo a zaklínadlo jako bachtinovské miniatury : apofaze, kreativní performativ a kenotaph magie v dětském folkloru

Roč.19,č.1(2026)

Libor Pavera

https://doi.org/10.5817/NR2026-1-2

Trvalý odkaz (handle):
http://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.84395

PDF
Abstrakt
This study proposes reading two miniature forms of children's folklore — the counting-out rhyme, a procedural genre of selection by lot, and the charm or incantation, a creative genre of fiat speech — as Bakhtinian miniatures, against their conventional relegation to the margins of folkloristic and linguistic interest. In compressed form, these small genres reflect key layers of Mikhail Bakhtin's conceptual grammar: apophatic procedure, the choral principle of sobornost, the kenotic movement of lowering, the eucharistic cycle of grain and humus, the open body, and the anamnesis of great time. Drawing on Czech folkloristics [WENIG 1935; ERBEN 1864; SIROVÁTKA 1982], English material [OPIE, OPIE 1959, 1985], and Russian scholarship [VINOGRADOV 1924, 1930], the study shows that both forms are living instances of what Bakhtin described theoretically in Rabelais and His World and Problems of Dostoevsky's Poetics. It proposes the hermeneutic figure of the counting-out rhyme and the incantation as "kenotaphs" of archaic magic. The rhythm of the choosing formula is interpreted as apophatic elimination; the circle of players as a childlike form of the choral sobornost; and the fiat formulas of the charm — "Turn out well for me, little mud pie"; "Sun, move along a little"; "Ladybird, fly to heaven" — as creative performatives marked by a double ontological literacy. The central argument reverses the familiar cliché of childish naïveté and adult sophistication. The child who utters an incantation possesses a sophisticated ontology of the speech act: the child knows how to distinguish ritual validity from empirical effectiveness. By contrast, the politician discussed in our follow-up study, who names the political theft of carnival, succumbs to the illusion that utterance itself has cosmic efficacy. The study forms part of our broader Bakhtinian project, whose central monograph, The Last Witness of the Silver Age [forthcoming], reconstructs Bakhtin's work as a cryptographic record of the vanished Russian Silver Age.

Klíčová slova:
Mikhail Bakhtin; children's folklore; counting-out rhyme; incantation; creative performative; sobornost; apophatics; kenosis; eucharistic generativity; kenotaph; great time; folk culture of laughter; Frank Wenig; Karel Jaromír Erben; Iona and Peter Opie; Georgii Vinogradov; performativity; Austin; double ontological literacy

Stránky:
16–37
Reference

AUSTIN, J. L. (1962): How to Do Things with Words. Oxford.

BACHTIN, M. M. (1979): Èstetika slovesnogo tvorčestva. Moskva.

BACHTIN, M. M. (1929): Problemy tvorčestva Dostojevskogo. Leningrad. [2. přepr. vyd. Problemy poètiki Dostojevskogo. Moskva: Sovetskij pisatel’, 1963. Česky: Dostojevskij umělec. K poetice prózy. Přel. Jiří Honzík. Praha: Československý spisovatel, 1971]

BACHTIN, M. M. (1965): Tvorčestvo Fransua Rable i narodnaja kul'tura srednevekov'ja i Renessansa. Moskva.

BACHTIN, M. M. (1975): Voprosy literatury i èstetiki. Moskva.

BARTOŠ, F. (1888): Naše děti: jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poesie, zábavy, hry i společné práce. Brno.

BAUMAN, R. (1977): Verbal Art as Performance. Rowley.

BAUMAN, R., BRIGGS, Ch. L. (1990): Poetics and Performance as Critical Perspectives on Language and Social Life. Annual Review of Anthropology 19, 1990, s. 59–88.

BONECKAJA, N. K. (2016): Bachtin glazami metafizika. Moskva.

BRANDIST, C. (2002): The Bakhtin Circle: Philosophy, Culture and Politics. London.

BROUČEK, S., JEŘÁBEK, R. (eds.). (2007): Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha.

BULGAKOV, S. N. (2005): Jevcharistija. Moskva, Paris.

BULGAKOV, S. N. (2011): Pravoslavije. Očerki učenija Pravoslavnoj Cerkvi. Minsk. [První francouzské vydání: Serge Boulgakoff (1932): L'Orthodoxie. Essai sur la doctrine de l'Église. Paris: F. Alcan]

CASSIRER, E. (1925): Sprache und Mythos: Ein Beitrag zum Problem der Götternamen. Leipzig.

CLARK, K., HOLQUIST, M. (1984): Mikhail Bakhtin. Cambridge.

COATES, R. (1998): Christianity in Bakhtin: God and the Exiled Author. Cambridge.

ČERVEŇÁK, A. (1986): Človek v literatúre: Dostojevskij a súčasná literárna veda. Bratislava.

ČERVEŇÁK, A. (2002): Človek v texte: (Dostojevskij a esteticko-antropologická koncepcia literatúry). Nitra.

ČERVEŇÁK, A. (1999): Dostojevského sny: (eseje a štúdie o snoch a Dostojevskom). Pezinok.

ČERVEŇÁK, A. (1991): Tajomstvo Dostojevského: F. M. Dostojevskij v recepcii. Nitra.

DOSTOJEVSKIJ, F. M. (1928): Bratři Karamazovi. Román ve čtyřech částech s epilogem. Praha.

DOSTOJEVSKIJ, F. M. (2019): Zločin a trest. Praha.

ERBEN, K. J. (1864): Prostonárodní české písně a říkadla. Praha. [Reedice Praha: Sfinx, 1937; znovu Praha: Vyšehrad, 1986–1990. Ed. Marta Šrámková]

FLORENSKIJ, P. (1914): Stolp i utverždenije istiny. Moskva.

GARDNER, J. von (1980–2000): Russian Church Singing: 1. (Orthodox Worship and Hymnography) 1980, 2. (History from the Origins to the Mid-Seventeenth Century). Ed. Vladimir Morosan. Crestwood.

HOLQUIST, M. (1990): Dialogism: Bakhtin and His World. London.

KAUTMAN, F. (1966): Boje o Dostojevského. Praha.

KAUTMAN, F. (1992): F. M. Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha.

KRISTEVA, J. (1999): Slovo, dialog a román. Texty o sémiotice. Praha.

LOSSKY, V. (2004): Mystická teologie východní církve. Velehrad–Olomouc. [orig. Essai sur la théologie mystique de l'Église d'Orient. Paris: Aubier, 1944]

MALINOWSKI, B. (1935): Coral Gardens and Their Magic. Vol. II: The Language of Magic and Gardening. London.

MARSH, K. L., RICHARDSON, M. J., SCHMIDT, R. C. (2009): Social Connection through Joint Action and Interpersonal Coordination. Topics in Cognitive Science 1, 2009, pp. 320–339.

MIHAILOVIĆ, A. (1997): Corporeal Words: Mikhail Bakhtin's Theology of Discourse. Evanston.

MOROSAN, V. (1986): Choral Performance in Pre-Revolutionary Russia. Ann Arbor.

ODEHNALOVÁ, L. (2023): Dostojevského Deník spisovatele v kontextech a konfrontacích. Brno.

OPIE, I., OPIE, P. (1959): The Lore and Language of Schoolchildren. Oxford.

OPIE, I., OPIE, P. (1951): The Oxford Dictionary of Nursery Rhymes. Oxford.

OPIE, I., OPIE, P. (1985): The Singing Game. Oxford.

PAVERA, L.: Poslední svědek stříbrného věku: Michail Bachtin, pravoslavná tradice a Rabelais jako kenotaph. [V přípravě do tisku, monografie, na kterou přítomná studie odkazuje jako na svůj teoretický rámec.]

POSPÍŠIL, I. (1998): Genologie a proměny literatury. Brno.

REZKOVÁ, F. (1910/1911): Dětská říkadla z Lipnice na Plzeňsku. Český lid XIX, 1910/1911, doklad č. 22.

SEARLE, J. R. (1969): Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge.

SCHMEMANN, A. (2004): Za život světa. O svátostech pravoslavné církve. Velehrad-Olomouc. [orig. For the Life of the World: Sacraments and Orthodoxy. Crestwood: SVS Press, 1973]

SIROVÁTKA, O. (1998): Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře. Brno.

SIROVÁTKA, O., LEŠČÁK, M. (1982): Folklór a folkloristika. Bratislava.

SVATOŇ, V. (1993): Epické zdroje románu: z teorie a typologie ruské prózy. Praha.

TIHANOV, G. (2000): The Master and the Slave: Lukács, Bakhtin, and the Ideas of Their Time. Oxford.

TODOROV, T. (1981): Mikhaïl Bakhtine: le principe dialogique. Paris.

VINOGRADOV, G. S. (1924): Detskij narodnyj kalendar'. Irkutsk.

VINOGRADOV, G. S. (1930): Russkij detskij fol'klor. Irkutsk.

VONDRÁČKOVÁ, M. (2023): Anda, dvanda, trinda… znáte dětská rozpočítávadla z Plzeňska? https://plzen.rozhlas.cz/anda-dvanda-trinda-znate-detska-rozpocitavadla-z-plzenska-8937117. [online]. [cit. 04.03.2023].

WENIG, F. (1935): Dětská rozpočítadla a říkadla. In: Plzeňsko: Vlastivědný sborník. Plzeň.

Metriky

0

Crossref logo

0

Views

0

PDF views

Creative Commons License

Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0.

PDF