Na sklonku minulého roku vyšel v bezpochyby nejprestižnějším českém vědecko-badatelském vydavatelství Academia, specializujícím se mj. na uveřejňování významných počinů české vědy, dlouho očekávaný nový překlad Konfuciových Sebraných výroků (Lun Yu) organicky propojený s precizním, detailním a vyčerpávajícím filologickým a filozofickým rozborem z pera našeho předního sinologa Jaromíra Vochaly.
Autora této studie rozhodně není třeba sáhodlouze představovat; česká laická veřejnost velice dobře zná jeho překlady moderní i tradiční čínské literatury, za všechny uveďme snad jen dvě antologie nejstarší čínské poezie Zpěvy od Žluté řeky (Práce 1986) a Z čchuských písní (BB Art 2004). Odborná veřejnost uznává J. Vochalu nejen jako autora celé řady odborných článků, statí a monografií zabývajících se lingvistikou moderní i klasické čínštiny, gramatikou počínaje a grammatologií zdaleka nekonče, ale i jako vysokoškolského pedagoga, který se po mnoho let významným způsobem přímo podílel na výchově současné střední generace českých sinologů. Na výchově sinologického dorostu se ostatně J. Vochala podílí dodnes, mj. svým Čínsko-českým a česko-čínským slovníkem (Leda 2003): za zamyšlení v této souvislosti jistě stojí skutečnost, že ačkoliv se v České republice nachází hned několik sinologických pracovišť, muselo dílo tak zásadního významu vzniknout rukou jediného emeritního docenta.
Cíle knihy Konfucius v zrcadle Sebraných výroků jsou jasně definovány v samotném jejím úvodu: je určena „zájemcům o hlubší poznání základního zdroje konfuciánského filozofického názoru“ (s. 15) a nabízí pohled na Konfucia a jeho dílo prostřednictvím zcela nového překladu Sebraných výroků, jedné za čtyř konfuciánských knih. Logicky je proto rozdělena do dvou základních částí. První představuje samotný překlad, doplněný bohatým poznámkovým aparátem a vysvětlivkami. Není bez zajímavosti, že se o převod Sebraných výroků do češtiny pokusil již Jaroslav Průšek (Hovory Konfuciovy. Praha: Jan Laichter 1940), zakladatel moderní české a slovenské sinologie. Je proto na místě otázka, proč J. Vochala přistoupil k překladu novému. Vysvětlení je jistě nasnadě. Překlad J. Průška vznikl před sedmdesáti lety a nutně proto zastaral. Navíc z polemiky mezi překlady J. Vochaly a J. Průška jednoznačně vyplývá, jak velmi se rozšířilo naše poznání tohoto textu, jeho doby a zejména jeho jazyka. V neposlední řadě stojí za zmínku skutečnost, že zatímco Průškův překlad vzniká na samém počátku jeho akademické kariéry, Vochalův je postaven na erudici zralého vědce. Odhaduji rovněž, že J. Vochala textu věnoval nesrovnatelně více času než J. Průšek. K jiné kvalitě překladu jistě přispěla i ta okolnost, že odborně se J. Průšek orientoval spíše na kulturu Číny, kdežto J. Vochala je svým zaměřením lingvista a filolog. Ostatně i bez výše popsaných stimulů představuje text Sebraných výroků výzvu pro každého sinologa: právě tento spis totiž tvoří základ čínské tradice více než kterékoliv jiné dílo čínských klasiků. V tomto smyslu proto nepochybuji, že se za sedmdesát let na knižním trhu objeví nový překlad Sebraných výroků.
Podle předního českého sinologa Josefa Kolmaše je Konfucius v zrcadle Sebraných výroků „brilantní interpretace základního díla, které již 2500 let ovlivňuje život Číňanů“ (www.lidovky.cz 19. 12. 2009). Myslím, že k tomuto jeho hodnocení první části knihy není skutečně co dodat. Pod dojmem četby pasáží VII.1, VI.18, XII.7, II.19 a samozřejmě četných jiných, budu napříště odkazovat pouze na překlad J. Vochaly a totéž doporučuji ostatním kolegům. Má rada nebude nicméně motivována pouze přesností překladu, ale také krásou mateřského jazyka. „Čeština získala Konfucia projasněného, dokumentovaného,“ uvádí Anna Kareninová, „a navíc s překladem dalších dvou významných textů:“ (www.lidovky.cz 19. 12. 2009) Střední míry a Velikého učení. „Rozborem a popisem klíčových pojmů tohoto učení na základě kontrastivních postupů hledá autor překladu jejich optimální ekvivalentní vyjádření v češtině, jako nezbytného předpokladu věrohodné obsahové interpretace základních myšlenkových východisek konfucianismu ve zcela odlišném historickém a kulturním prostředí“ (www.academia.cz/konfucius-v-zrcadle-sebranych-vyroku.html).
Z klasické čínštiny se do češtiny překládá málo. Výmluvy na špatné finanční hodnocení náročnosti takového překladu neobstojí. Je chybou nepřekládat zejména v dnešní době, kdy již naší práci nejsou kladeny ideologické limity a kdy potřeba pochopení jedné z nejstarších světových kultur je více a více zdůrazňována její rostoucí účastí na celosvětovém dění. Je proto jistě politováníhodnou skutečností, že z konfuciánského kánonu a o to více z klasické literatury jsou přeloženy pouhé zlomky. Na škodu je tato skutečnost mj. i výuce tradiční čínské literatury, jíž jsou tyto texty základem, když neexistují překlady stěžejních děl, u nichž ani u odborníků nelze předpokládat byť jen částečné pochopení textu v originále.
Druhá část knihy představuje tematicky řazený komentář Sebraných výroků: v padesátých letech 20. století studoval J. Vochala na Fakultě čínského jazyka a literatury Pekingské univerzity v ČLR. Jako absolvent podobného typu studia, vycházejícího z týchž filologických tradic, cítím proto s textem velikou myšlenkovou spřízněnost. Jako žák J. Vochaly cítím ale současně také těsné sepětí celého tohoto textu s pražským strukturalismem. A právě komentář Sebraných výroků je neklamným důkazem skutečnosti, že tradiční lingvistika pouhou existencí transformační gramatiky a pomezních disciplin zdaleka není překonaným tématem. Práce J. Vochaly není bezduchým skládáním slov dávných věků, opírá se o uznávané autory a vykresluje realitu nikoliv na základě vlastní fantazie. V celém textu cítím navíc velikou autorovu pokoru: „Prvním předpokladem pro seriózní analýzu je správné pochopení a adekvátní filologická interpretace obsahu na pozadí historického a kulturního kontextu se stálým zřetelem k celkovému kontextu díla“ (s. 141) „v jiném kontextově determinovaném prostředí“ (s. 145). „Ne však vždy mohla analýza nabídnout jednoznačné řešení“ (s. 142).
V úvodní pasáži teoretické části nazvané „Konfucius a jeho doba,“ představuje kniha Konfucius v zrcadle Sebraných výroků čtenáři nejprve reálie sklonku období Jara a podzimu (770-476). Jazykovou analýzu textu Sebraných výroků jako významný příspěvek k diskuzi nad překladem od češtiny typologicky tolik odlišného jazyka, jakým je klasická čínština, nacházíme v navazující části „Interpretační problémy Sebranných výroků.“ Rozbor pokračuje výkladem klíčových termínů Sebraných výroků z hlediska filologického a filozofického v pasážích „Pojmový aparát Lun Yu“ a „Některé filozofické aspekty pojmové výstavby Lun Yu“. Konfuciovu osobnost a některé jeho učedníky představuje autor především na základě jejich autentických výroků v kapitole „Konfuciova osobnost zrcadlem Sebraných výroků“. Závěrečná pasáž „K některým aspektům Konfuciova učení“ je syntézou předchozích pěti částí a ukazuje na kulturně historické pozadí formování Konfuciových filozofických názorů. Následuje výběrová „Bibliografie“ a „Dodatky,“ v nichž zejména doporučuji pozornosti čtenáře část „Stručná charakteristika čínského znakového písma“. V závěrečné příloze jsou obsaženy již dříve zmiňované další dvě ze čtyř konfuciánských knih Střední míra a Veliké učení.
Závěrem své recenze si dovoluji ocitovat hodnocení knihy z pera významné české sinoložky Věny Hrdličkové: „Dílo, jež obsahuje překlad a interpretaci Konfuciových Sebraných výroků z hlediska jazykového i filozofického a jež nepochybně osloví nejen odborníky, ale i širší čtenářskou obec, považuji za průkopnický počin a významný mezník v oblasti sinologického bádání“ (www.lidovky.cz 19. 12. 2009).
(VOCHALA, Jaromír: Konfucius v zrcadle Sebraných výroků, Praha, Nakladatelství Academia 2009, 534 stran, ISBN 80-200-1695-9)
Mgr. David Uher, PhD.
Katedra asijských studií FF UP v Olomouci