Ftelč 2006 – zpráva o studentské konferenci

Dne 3. 11. 2006 proběhla v prostorách univerzitního centra MU v Telči studentská konference katedry filozofie FF MU. Své příspěvky představilo čtrnáct studentů filozofie, bakalářského i magisterského stupně, dalších čtyřicet studentů se konference zúčastnilo bez referátu. Kromě studentů do Telče přijeli i vyučující katedry filozofie, kteří se však snažili zasahovat do studentských diskuzí během konference jen v omezené míře.

Témata příspěvků si studenti zvolili sami, v závislosti na oblasti, kterou se zabývali či zabývají ve svých bakalářských a magisterských pracích. Příspěvky obvykle představily výsledek studia konkrétních materiálů, případně váhání nad formulováním problematiky připravované práce. V obou případech se zdá, že vystoupení před publikem a následná konfrontace vlastních tezí a reakcí posluchačů přispěly k ujasnění vlastních postojů. Přednášející byli nuceni obhájit výběr tématu, předložit hlavní teze práce a definovat navrhovaný pojmový aparát. Reakce publika se také často týkaly možného rozvinutí závěru příspěvku a vymezení vůči jiným koncepcím. Směřovaly tedy obecně k otázkám, které by měly být zodpovězeny v každé, nejen filozofické, odborné práci.

Na konferenci se objevilo i několik příspěvků, které měly charakter volnějších úvah, ojediněle i provokativně zvolených pobídnutí k diskuzi. Tento typ akademického cvičení se ukázal být náročnější, vzhledem k tomu, že příspěvky nevycházely z prací většího rozsahu a nebyly tak podloženy konkrétními odkazy. Ačkoliv obecně pojaté úvahy vedly k živé debatě, námitky publika často zabíhaly do subjektivizujících soudů.

Následující ohlasy na studentskou konferenci v Telči naznačují, že studenti mají o podobné akce zájem, snaží se reflektovat vlastní schopnosti a upozornit na případné nedostatky. Anonymní pisatel Rádoby vtipného pamfletu i autoři kritických reakcí na Rádoby vtipný pamflet se věnují několika okruhům problémů. Za prvé si studenti všímají formální prezentace příspěvků a provádí výčet častých rétorických přestupků. Dále nabádají k respektování zásad citační praxe, včetně diskutovaného, nicméně zcela správného výrazu „konec citace“. Zmíněny jsou i problémy, které se týkají vhodné reakce na podněty z publika a jasného formulování vlastních názorů.

V neposlední řadě se v ohlasech na Ftelč objevuje otázka vážnosti filozofické diskuze. Je vhodné chápat studentskou konferenci jako grotesku? Do jaké míry si mohou filozofové dovolit zlehčovat svou činnost? Existuje rozdíl mezi filozofií chápanou jako intelektuální práce a ironická distance? Problémy jsou to jistě zajímavé, nicméně jejich adekvátní zkoumání předpokládá zvládnutí obecně rétorických i argumentačních dovedností.

Všechny reakce na Ftelč však shodně zdůrazňují, že si studenti z konference něco odnesli, ať už to byly koláče zadarmo nebo nadšení pro filozofickou diskuzi.