Platón: Euthyfrón. Obrana Sókrata. Kritón. Oikoymenh, Praha 2005.
Již páté, opravené vydání elementární četby z dějin filozofie. Tři pilíře z dějin morální filozofie. Začínáte-li studium filozofie a zakládáte-li osobní knihovnu, pak bude soubor tří Platónových dialogů jedním z pevných základních kamenů, ke kterým se budete vracet nejen při studiu etiky. Můžete srovnávat Sókratovu argumentaci a uvažování ve chvíli, kdy je předvolán před soud, kdy hovoří před soudem a když již očekává vykonání rozsudku.
Raymond Smullyan: Šachové záhady Sherlocka Holmese. Padesát úloh šachové dedukce, které vám nedají spát. Mladá fronta, Praha 2005.
Další z českých překladů řady filozoficky atraktivních knih amerického matematika a logika (též amatérského astronoma, hudebníka či fotografa). Kniha není zdaleka určena pouze šachistům, byť jsou logické myšlení a logické hádanky představovány prostřednictvím analýzy padesáti retrográdních šachových úloh. Veškeré úlohy jsou zarámovány do rozhovorů Sherlocka Holmese a dr. Watsona či dalších postav, které můžete znát z knih o skvělých úsudcích bytostně logicky založeného detektiva. Předmětem retrográdní analýzy v šachu je analýza a rekonstrukce událostí na šachovnici, které vedly k postavení, s nímž jste v dané chvíli konfrontováni. Smullyan skvěle a názorně inscenuje možnosti deduktivního uvažování a současně vám předvede využití retrográdní analýzy při Holmesově řešení případu dvojité vraždy. Za zmínku stojí, že na překladu se podíleli: šachista, matematik a básník/překladatel. Text na obálce, který upozorňuje na dosavadní české překlady Smullyana, pozapomněl na vydání knihy Navěky nerozhodnuto. Úvod do logiky a zábavný průvodce ke Gödelovým objevům, která vyšla v roce 2003 (Academia, Praha).
V roce 1992 vydalo nakladatelství Hermann a synové Peregrinův Úvod do analytické filosofie v téměř kapesním formátu. Autor v něm nabídl historický úvod do analytické filozofie, představil nejvýraznější postavy analytické filozofie (od Fregeho po Quina), chronologickou tabulku základních textů analytické filozofie, nabídl krátký přehled nejdůležitějších logických systémů a zauvažoval o perspektivách tohoto způsobu filozofování. Nyní přichází s podstatně rozšířeným, obohaceným, přeuspořádaným a celkově upraveným textem, který nabízí čtenáři zásadní přehled o dění v analytické filozofii. Kapitoly věnované jednotlivým filozofům jsou obohaceny o přehled života a díla (včetně sekundární literatury věnované příslušnému filozofovi), přibyly kapitoly, v nichž autor samostatně představuje stanoviska Hilberta, Gödela, Tarského, Rylea, Austina. Peregrin rovněž značně upravil a rozšířil kapitolu věnované logické analýze jazyka a formální sémantiky. Samostatné pozornosti se rovněž dostalo filozofii mysli (Turingovi a jeho následovníkům) a postanalytické filozofii (Davidson a Sellars). Začtete-li se do úvodní stati Co je analytická filosofie?, možná vás zaujme členění filozofie 20. století na analytickou a „tu ostatní“, nazývanou též „kontinentální“, která je charakterizována spíše svojí poetičností, literárností popřípadě nesrozumitelností. Přítomnost této dichotomie mě dovedla k pochybnosti, zda analytičtí filozofové znají jinou, než vlastní tradici, tak dobře, jako svůj velmi kvalitně zmapovaný „pašalík“, který je pro ně jistě tím nejznamenitějším způsobem filozofování. Jistý náznak východiska, z tohoto poněkud zjednodušeného rozlišování filozofických tradic, lze nalézt v závěru knihy, v kapitolce „Kontinentální filozofie: od klatby k dialogu“, kde autor odkazuje na některé autory, kteří zřejmě tuto uměle vytvořenou dichotomii dnes bez potíží opouštějí. Podstatné jsou však jiné věci: kniha nabízí skvělý, srozumitelný a precizní přehled vývoje analytické filozofie a jejích problémů. Přidáte-li k této knize i práci Luboše Valenty Problémy analytické filozofie (Olomouc 2003), získáte kvalitní zázemí pro vlastní (pramenné) studium analytické filozofie.