Za Dušanem Machovcem

Ve věku šestasedmdesáti let zemřel dne 20. dubna 2005 doc. PhDr. Dušan Machovec, filosof pronikavé a kritické mysli, vynikající znalec antické filosofie, pedagog a hudebník. K filosofii a hudbě směřoval již od raného mládí, k čemuž bezpochyby významně přispělo i rodinné prostředí. Jeho otec byl středoškolským profesorem, filosofii a hudbě se od mládí intensivně věnoval i jeho starší bratr Milan. Kvalitní průpravu pro vysokoškolské studium humanitních oborů a zvláště dějin filosofie mu poskytlo Klasické gymnasium v tehdejší Praze XII - Vinohradech, kde studoval v letech 1940-48. Po maturitě byl přijat na FF UK, nejprve na obory hudební věda a psychologie, během studia si změnil kombinaci oborů na filosofii a hudební vědu. Po ukončení vysokoškolského studia v r. 1952 byl jmenován asistentem katedry filosofie FF UK a o tři roky později se zde stal odborným asistentem. Na tomto pracovišti působil (s několikaletou přestávkou) více než čtyři desetiletí. Byl pověřen výukou úvodu do filosofie, ale hlavním předmětem jeho pedagogického působení se brzy staly dějiny filosofického myšlení v antice. Z jeho přednášek a textů čerpalo první hlubší poznatky o antické filosofii několik generací studentů. Přednášel vždy se zápalem, při výkladu se soustřeďoval na ty myšlenky starých filosofů, z nichž může čerpat poučení dnešní doba, a to nejen při řešení teoretických otázek, ale i v životní praxi. V jeho přednáškách se proto stále propojovaly výklady historické látky s exkursy do současné filosofie a do problémů současného života. Přednášel srozumitelně a poutavě, pracoval přitom velmi promyšleně i se svým hlasem. V této souvislosti často zdůrazňoval, jak je pro přednášejícího výhodná znalost hudby a pěvecké techniky.

Brzy po zahájení své pedagogické činnosti začal publikovat odborné práce. Napsal velký počet studií publikovaných především ve Filosofickém časopise, v Listech filologických a v Eirene, vydal i několik monografických prací (např. Aristotelovy názory o podstatě, AUC - PhH IV, 1963), jeho učební text Dějiny antické filosofie vyšel v podobě skript 7x, v r. 1993 byl vydán knižně. Z mnoha jeho dalších učebních textů připomeňme skripta Technika psaní ročníkových prací z antické filosofie poskytující studentům mnoho užitečných rad pro psaní odborných prací. Pro všechny práce Dušana Machovce bylo příznačné uplatnění klasických zásad rozboru a výkladu filosofických textů: přesné formulování řešeného problému, čerpání argumentů především z analyzovaného textu, jasný výklad a vyvození přesvědčivých závěrů. Velkou, ve své době nepříliš obvyklou pozornost věnoval Dušan Machovec i jazykové stránce řešených problémů, vždy vycházel z originálního řeckého znění analyzovaných textů. Proto i jeho starší práce mohou dnešnímu čtenáři poskytnout řadu cenných podnětů a poučení. Významnou součástí Machovcovy práce s klasickými texty byla i činnost recenzentská. Podílel se jako recenzent na vydávání českých překladů Aristotelových logických spisů (Kategorie, 1958; O vyjadřování 1959; První analytiky, 1961; Druhé analytiky 1962) a Platónových Zákonů (1961). Byl také recenzentem a editorem českého překladu díla Diogena Laërtia (1964, nové vyd. 1996). Důkladnost, s jakou kontroloval recenzované texty i v sebemenších podrobnostech, se stala příslovečnou. Autoři textů recenzovaných Dušanem Machovcem měli díky tomu téměř stoprocentní záruku, že jejich práce prošly po obsahové i jazykové stránce přísnou kontrolou a že vyjdou bez věcných i formálních pochybení. I v této činnosti se projevovaly neodmyslitelné rysy Machovcovy povahy: byl kritický, a proto přísný, ale současně laskavý, vždy ochoten pomoci a podněcovat k pokračování v dobré práci.

Léta normalizace nemohla nepostihnout tak kritického a otevřeného myslitele jakým byl Dušan Machovec. Téměř do poloviny osmdesátých let mohl sice zůstat na FF-UK, ale jeho možnosti pedagogického působení byly redukovány na minimum. I v této době píše nové pozoruhodné práce a vydává rozsáhlý sborník k Aristotelovu výročí (AUC - PhH VI, 1977). Druhá normalizační vlna, která postihla FF UK až v osmdesátých letech, přinutila Dušana Machovce v roce 1984 k odchodu do tehdejšího Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská AV ČR, kde se sice mohl v přátelském prostředí plně soustředit na další práci s klasickými texty, ale bez možnosti jakéhokoliv oficiální pedagogické činnosti. V roce 1990 se vrátil na FF-UK a o rok později zde byl jmenován docentem. Dosáhl tak ocenění, na které měl faktický nárok již mnoho let předtím. V pedagogické činnosti a v psaní odborných textů pokračoval i po svém odchodu do důchodu v r. 1994. Přednášel především na tzv. Univerzitě třetího věku na FF-UK a v některých kurzech tehdejšího Institutu základů vzdělanosti UK (dnešní FHS UK).

Další významné aktivity Dušana Machovce byly spojeny s hudbou. V letech 1951-53 byl členem Českého pěveckého souboru při České filharmonii, v letech 1962-96 působil v Pěveckém sdružení pražských učitelů. Podílel se zde i na organizování sborové pěvecké tvorby, pro ni upravil i řadu lidových písní a napsal několik skladeb. Všichni přátelé se těšili na konci roku na jeho novoroční blahopřání, jejichž neodmyslitelnou součástí byla vždy nová, jím složená koleda. Podrobnější zhodnocení přínosu Dušana Machovce v této oblasti by si ovšem vyžadovalo samostatné zasvěcené stati. Víme však, že tento přínos odborníci hodnotí s velkým uznáním.

Do posledních měsíců svého života byl Dušan Machovec stále činorodý a laskavý, s neutuchajícím zájmem o současné dění. Tak ho také uchováme ve svých vzpomínkách.

Milan Mráz