Břetislav Horyna: Dějiny rané romantiky. Fichte, Schlegel, Novalis. Vyšehrad, Praha 2005, 454 s.
Romantika znovuobjevená
Pojem romantismus je odvozován od francouzského slova "romantique", což původně znamenalo "jako v románě", "románový", později se užívalo ve smyslu "tajemný", "fantastický". Zdá se, že v tomto značně širokém významu se v dějinách objevila celá řada variant romantismu. Nezřídka je dnes romantismus spojován se sentimentálními patetickými city, kultem vyhrocené emotivity, s vnitřní rozervaností romantického hrdiny, součástí představy o romantismu jsou i dojemné pohádkové příběhy nešťastných hrdinů. V závěru 18. století se však v Německu vzepjala k vrcholným tvůrčím a myslitelským výkonům vysoce originální, mnohem širší a plodnější podoba romantiky. Celé intelektuálně bouřlivé hnutí bylo úzce spjato s děním na univerzitě v Jeně a okruh rané německé romantiky tvořili všestranní muži s takřka renesanční šíří intelektuálních zájmů, myslitelského a tvůrčího nadání, kteří po sobě zanechali inspirativní filozofické myšlenky značné průraznosti a razance. Myšlenky a ideje, které později nezřídka již žily vlastním, ne- romantickým způsobem života nebo jež se staly součástí jiných uměleckých a filozofických tendencí.
Nová publikace standardně kvalitní tzv. "černé" ediční řady nakladatelství Vyšehrad nabídla v závěru roku publikaci profesora filozofie z katedry filozofie Masarykovy univerzity Břetislava Horyny Dějiny rané německé romantiky. Historicky laděné dílo pečlivě mapuje intelektuální kvas na Jenské univerzitě, intelektuální i politicky zabarvené půtky, ostré názorové výměny a značnou svobodomyslnost tohoto místa na přelomu 18. a 19. století. Podotýkám, že inspirativní období rané německé romantiky u nás nebylo v takto komplexním pohledu dosud zmapováno. Autor provádí čtenáře především událostmi v literatuře, filozofii, náboženství a vše pečlivě zakomponovává do historického kontextu. Sleduje prameny a zdroje, které napomáhaly německým myslitelům tohoto období (především Fichte, Schlegel a Novalis) k neobvyklým intelektuálním erupcím. K jednotlivým tématickým celkům autor nabízí vždy teoretický úvod: věnuje-li se například romantické ironii, pečlivě čtenáři objasní téma ironie a posléze ukáže specifika ironie, s níž pracovala právě raná romantika a způsob raně romantické rehabilitace ironie ve filozofii. Totéž se týká fenoménu náboženství, mytologie, filozofie přírody či identity. Horynův postup je zde téměř analytický. Vysvětlí pojmy, ukáže jejich dějinné proměny a teprve poté ukáže, v jakých variantách je používali nebo do jakých podob je transformovali představitelé rané romantiky. Při výkladu pestrých a mnohočetných vazeb a souvislostí filozofických idejí, výpůjček, úprav, následných inspirací či osobitého romantického vkladu jednotlivých autorů Horyna plně zúročil dlouholeté studium německé filozofie. Knihu lze tudíž číst rovněž jako precizní příspěvek k dějinám německé filozofie přelomu 18. a 19. století. Uvedené období dějin filozofie nás nebylo v takovýchto souvislostech dosud zprostředkováno. Říkám-li "precizní", pak proto, že v knize se objeví výklad myšlení i méně známých německých filozofů tohoto období. Horyna rovněž nabízí sledování mnoha myšlenkových vazeb mezi jednotlivými mysliteli (např. Kant – Herder, Kant – Fichte, Kant – Schelling, Novalis- Schlegel), porovnává jejich vzájemné doplňky, interpretace, rozvinutí či zploštění, a vše dokládá řadou textových dokladů. U reprezentativních postav typu Schlegela, Novalise nebo Fichta nastíní celou konstrukci jejich filozofického systému.
Na otázku, proč by měl případný čtenář věnovat pozornost tak zdánlivě odtažitému, marginálnímu a relativně krátkému období německých intelektuálních dějin, lze odpovědět krátce: raná německá romantika kladla otázky, které byly opět důvěrně známé celému evropskému modernímu kritickému a filozofickému diskurzu. Kladla a důsledně promýšlela otázky "Jak myslíme?", "Které principy vedou náš rozum?", "Jak můžeme a máme rozumět své racionalitě?", "Jak se rozum institucionalizuje a zda spolu s jeho počínající instrumentalizací nestoupá nebezpečí, že promění individuum v pouhý prvek závislý na fungování celého systému?" a mnohé další. Nabízela odpovědi, nápady, ideje, reflexe (včetně schopnosti ironického odstupu od svého úsilí), které rozhodně stojí za pozornost.
Na cestu za čtenářem je kniha vybavena kvalitním grafickým zpracováním, má dle mého názoru vynikající jazykovou úroveň, obsahuje obsáhlou textovou přílohu. Domnívám se, že Horynova kniha zaplňuje v české odborné literatuře další hluché místo nejen v dějinách filozofie, ale i literární vědy a historie.
Radim Brázda