Proklos přece není negativní theolog!

V neděli 29. IX. 2002 se v Praze konala přednáška prof. Carlose Steela z Katolické university v Leuven (Belgie) s názvem Beyond the Principle of Contradiction: The Neoplatonic Parmenides and the Origin of Negative Theology. Přednášku pořádaly Filosofická fakulta Karlovy university v Praze, Filosofický institut Akademie věd ČR a Academia Platonica Septima Monasteriensis; jmenovitě pak Dr. Filip Karfík, Ph.D.

Prof. Steel je světovým badatelem zabývajícím se studiem Proklovy filosofie. Z jeho nejnovějších aktivit můžeme připomenou zejména novou edici Proklova komentáře In Parmenidem (Procle, Commentaire sur le Parménide de Platon, I-II (eds. Segonds, A. et Steel, C); Leuven 1982-1985); k tématu přednášky se také velmi úzce vztahuje článek ve sborníku Tradition of Platonism - Steel, C.: "Negatio Negationis": Proclus on the First Lemma of the First Hypothesis of the Parmenides; in: Tradition of Platonism (Essays in Honour of John Dillon); ed. J.J. Cleary; Ashgate Aldershot 1999; pp. 351-368. Prof. Steel je dále např. členem The Wulf-Mansion Centre for Ancient and Medieval Philosophy na universitě v Leuven. Mezi projekty tohoto výzkumného týmu najdeme samozřejmě i témata věnovaná Proklovi, např. Ideas and concepts. Proclus' neoplatonic theory of knowledge, Plato transformed: the Greek commentaries on Plato in Late Antiquity (jako začátek projektu je uveden leden 2003) či Neoplatonic cosmology and philosophy of nature, jehož součástí je i edice Proklova komentáře k Platónovu Tímaiovi.

Ve své pražské přednášce se prof. Steel zaměřil zejména na dva hlavní okruhy otázek: na srovnání Proklovy "negativní theologie" (opodstatnění uvozovek vyplynulo během přednášky) s přístupem Mikuláše Kusánského; a dále na otázku, zda skutečně můžeme u Prokla mluvit o negativní theologii.

Na úvod prof. Steel konstatoval, že Kusánský navazuje na Proklovu kritiku Aristotela pro jeho absolutizaci zákona kontradikce. Tím učinil Aristotelés první příčinou Ducha (Nús). Všichni pozdější filosofové od středověku byli pak Aristotelem tak ovlivněni, že si netroufli zákon kontradikce popřít. Teprve Mikuláš Kusánský ve svém spise De docta ignorantia toto učinil, když přišel s teorií o splývání protikladů. Knihu napsal dříve, než se seznámil s Proklovým komentářem In Parmenidem. V něm pak odhalil souhlas se svou teorií. Steel ale upozornil, že s podobnou interpretací by Proklos nikdy nesouhlasil - výslovně přece praví, že nelze o Prvním principu prohlašovat vzájemně protikladné teorie; negativní popis je lepší než positivní; ale i ten je nakonec odmítnut (ve prospěch jakéhosi super-racionálního, teologického, spekulativního diskursu).¹

Steel upozornil, že u Prokla rozhodně nejde o klasické vyloučení jedné z obou kontradikcí, ale spíše o vyloučení obou. Proklos samozřejmě hypothesy interpretuje tak, že absurdní a nemožné závěry vyplývají i z přijetí, i z odmítnutí Jednoty (Jedno je x Jedno není). Obě hypothesy nás tak vedou k závěrům, že totéž je i není (u vědomí nekorektnosti Parmenidova postupu během výkladu, který je plný sofismat a chyb). Základem novoplatónské interpretace hypothes je pak tvrzení, že Parmenidés užívá termín Jedno (a Jsoucí Jedno) v různých významech, což vede k odlišení jednotlivých hypothes - změna chápání Jednoho je počátkem nové hypothesy (Proklovu interpretaci struktury dialektické diskuse v Parmenidovi prof. Steel demonstroval na schematu). To se nelíbí moderním komentátorům (Steel odkázal zejména na R. E. Allena a samozřejmě F. M. Cornforda). Odlišnost starověké a moderní interpretace druhé části Parmenida také přináší odlišný počet hypothes odhalených v dialogu - jde o rozdíl v moderním "dodatku", který je Proklovi plnohodnotnou Třetí hypothesou.² Pro Prokla totiž věta "Jedno je" vede ke třem následkům: negaci (První hypothesa), kladnému tvrzení (Druhá hypothesa) a ke kladnému i zápornému tvrzení (Třetí hypothesa, moderní "dodatek"). V žádném případě ale nelze mluvit o nějakém splývání protikladů u Prokla. Negace jsou rozhodně lepší pro hovor o První příčině než kladná tvrzení, ale ani negace nemohou v posledku dostačovat.³

Pomocí čtyř citátů z Proklova textu komentáře In Parmenidem Steel dále ukázal některé další principy Proklova výkladu: že jednota a mnohost hypothes ukazují na jednotu a mnohost jsoucen - tedy, že logická struktura dialogu odráží hierarchii jsoucna;⁴ že Parmenidés při výkladu vychází ze Jsoucího Jedna, nikoli z Jedna o sobě, k němuž se teprve dostává během diskursu;⁵ a konečně, že absolutní Jedna je nepodmíněný princip všeho, ale pro účely rozhovoru je nutno začít od něčeho ne-nepodmíněného a od něj se dostat k nepodmíněnému; zároveň však je nutno začít u něčeho, co je Jednomu blízké, neboť od vzdálené věci by přechod k Jednomu byl obtížný.

Parmenidés začíná zkoumání u "svého principu", Jsoucího Jedna, neboť všechno přemýšlení o Jednom o sobě vede nutně ke kontradikcím; vše je pro ně nemožné - v posledku Jedno není ani Jedním. To ovšem není možné říci na úvod, neboť tím by byl další rozhovor nemožný. Při diskusi o Jednom o sobě je pak nutno mu odejmout nejenom Bytí, které je níže, ale i všechna pozitivní i negativní tvrzení. Negace jsou sice nadřazeny odpovídajícím kladným tvrzením, ale i tak jsou nevhodné pro vyjádření čehokoliv o První příčině.⁶ Proklos tedy nepřipouští, že by obě kontradikce mohly být pravdivé; obě mohou být pouze nepravdivé.

Vrátíme-li se tedy ke srovnání Prokla a Kusánského, Steel přišel se "šokujícím" tvrzením, že u Prokla nejde o žádnou negativní theologii, pokud ji definujeme tak, jak bývá obyčejně chápána: že totiž negace mohou něco o Bohu (První příčině) vypovědět. Dialektická rozmluva skrze negace je "jen" cvičením, které je nutno absolvovat před samotným výstupem k Jednomu o sobě, absolutnímu, nepodmíněnému, nevýslovnému. Kusánského přístup je (upozornil Steel) mnohem více ovlivněn Dionýsiem Areopagitou než Proklem samotným. Kusánský je ale zhnusen soudobými školními interpretacemi Dionýsia a chápe, že není možné oddělovat negativní a pozitivní theologie. Obě musí naopak spolupracovat pro popis Boha. Proto Steel pro popis koncepce splývání protikladů používá termín "mystická theologie" - být i nebýt jsou pro Boha pravdivé zároveň. Tímto měl Kusánský připravit půdu pro další spekulativní theologie, zejména v Německu. Na něco podobného by ovšem Proklos přistoupit nemohl - jeho pozice spíše byla, že je nutno překonat kladná i záporná tvrzení ve vztahu k První příčině. ⁷

Přednášející se také vyslovil k otázce původnosti samotné negativní theologie v řeckém myšlení (k tomu ostatně srov. např. i dodatek E. R. Doddse v jeho edici Proklových Základů theologie). Jiným zmíněným tématem bylo i pojetí vědy o První příčině, tedy filosofie. Ta se od ostatních věd liší zejména tím, že jen ona (dialektika) zkoumá propozice, předpoklady, z nichž ostatní (speciální) vědy vycházejí a které jsou pro ně apriorní. Pouze dialektika jde ap' archés.⁸

Přednáška (proslovená anglicky) byla zakončena diskusí s asi deseti příspěvky, která byla vedena převážně v němčině.

Poznámky:

¹Jak ostatně praví i Porfyrios, In Parm. zl. 1; II. Fol. 91v, 15 Hadot: "... nelze než setrvat u nepřesvědčivého přesvědčení a u učení, které nic nezná." Proklos se k otázce možnosti, resp. způsobu poznání První příčiny vyslovuje např. In Parm. VI, 1080n; k otázce poznání Jednoho o sobě u Porfyria srov. i In Parm., zl. 4.

⁴Což ostatně Proklovi odrážela celá struktura Platónových dialogů, výběr postav, času, místa hovoru, atp.

⁶Ostatně Proklos výslovně praví, že První příčinu je možno poznat jen stejným elementem" v nás - Jedno o sobě Jedním v nás (In Parm. VI, 1080n).

⁷Podobně se Proklos vyslovuje i proti popisu První příčiny pomocí superlativů (jako nejlepší ze všech věcí, nejstabilnější, nejskvělejší atp.) - např. In Parm. VI, 1121-2.

⁸Ke vztahu speciálních věd a filosofie (dialektiky) se Proklos vyslovil např. i v komentáři k první knize Eukleidových Základů, p. 94. V této pasáži Proklos dovoluje speciálním vědám hledat a definovat své speciální první principy, a tak definice "bod je to, co nemá části", byť z pohledu filosofie samozřejmě není správná, je pro Prokla přípustná pro pole geometrie. Jako další speciální první principy pak jmenuje jednotku v aritmetice, elementy v lékařství (jako studiu smyslového světa) a "to, co je jednoduché v mysli" pro fysiku. Filosof však musí vidět, že žádná z těchto "jednoduchých" věcí není první princip všeho.