Ivan Blecha: Fenomenologie a kultura slepé skvrny. Triton, edice Filosofická setkávání, Praha 2002, 119 s.

Nová práce vedoucího sesterské katedry filozofie v Olomouci, Ivana Blechy. V souboru předložených statí se autor snaží prostřednictvím fenomenologické optiky, fenomenologických řezů, fenomenologicky zvolených zorných úhlů nabídnout čtenáři kritiku postmoderního vidění světa.

Umberto Eco: O zrcadlech a jiné eseje. Znak, reprezentace, iluze, obraz. Mladá fronta, Praha 2002, 444 s.

Sborník Ecových textů, z nichž nejstarší je z roku 1969 a nejmladší z roku 1985. Převážná část textů pochází z 80. let a ve sborníku je tematicky uspořádána do oddílů věnovaných způsobům reprezentace, dále úvahám o experimentování s texty a jejich konzumu, konstrukcím a rekonstrukcím fantaskních i minulých světů, úvahám o textech pohybujících se mezi poezií a prózou a zamyšlením nad humanitními vědami.

Historik filozofie jistě nepomine skvělou úvahu s názvem Desatero způsobů snění o středověku, kterou považuji za inspirativní příspěvek k metodologii studia středověké a renesanční filozofie, podobně jako esej XIII. Epištola, středověký alegorismus, moderní symbolismus. Filozof se nepochybně pozorně začte do Ecovy filozoficko-dějinné rekonstrukce a analýzy klasického textu ve stati Portrét Plinia Mladšího, na své si přijdou i příznivci sémiotiky.

Brian Fay: Současná filozofie sociálních věd. Multikulturní přístup. Slon, Praha 2002, 324 s.

Kniha se zabývá metodologickými a filozofickými otázkami sociálních věd, které se autor snaží pojednávat z tzv. multikulturní perspektivy. Do základních otázek se tak snaží "propašovat" tzv. multikulturní přístup, což místy působí zdáním něčeho nového, ale při bližším ohledání se nám znovu vyloupnou tradiční problémy a otázky, s nimiž se sociální vědy potýkají bez ohledu na módní multikulturní zabarvení. Pro Profil se chystá recenze. Jest to kniha obsáhlá, multikulturně upovídaná, neobsahující "abstraktní úvahy o kvantitě nebo čísle". "Zkušenostní úvahy o faktických okolnostech a jsoucím" bychom tam však nějaké nalezli (bližší informace u p. D. Huma).

Friedrich Nietzsche: Genealogie morálky. Aurora, Praha 2002, 148 s.

Kniha nevelká rozsahem, avšak obsahově nedocenitelná. Jest zhola nemyslitelné, aby tato kniha chyběla v příruční knihovně morálního filozofa a časem nejevila známky častého, nejenom haptického používání. "Sebe neznáme, my poznávající, sami sobě jsme neznámí: a má to svůj důvod. Nikdy jsme sami sebe nehledali, - jak bychom se tedy mohli jednoho dne nalézt?" Nuže filozofové, vzhůru pro Genealogii morálky.

Robert Wright: Víc než nic. Logika lidského osudu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, 460 s.

Po překladu atraktivní a působivé knihy Morální zvíře: Evoluční psychologie každodenního života vychází další kniha R. Wrighta. Wright se v ní věnuje úvahám o smyslu evoluce a dějin lidstva, táže se, zda biologická a kulturní evoluce mají nějaký smysl. Formulováno takto obecně, působí téma značně podezřele. Ale ten, kdo se nedá tímto "velkohubě" formulovaným cílem odradit, nebude jistě litovat. Autor předvádí velmi vynalézavé užití poznatků a postupů teorie rozhodování, teorie her, her se sumou různou od nuly, a to v oblasti přírodní i kulturní evoluce. Netvrdí přímo, že by nějaký smysl bylo možné bezprostředně z pozorování evolučních procesu odečíst, ale snaží se ukázat, že tato myšlenka není tak zcela zavrženíhodná a mnohdy působí dokonce důvěryhodněji než přesvědčení, že evoluční a lidský "osud" smysl postrádá.

Andrzej Kiepas: Czlowiek wobec dylematów filozofii techniky. Wydawnictwo Gnome. Katowice 2000, 168 s.

Práce ředitele spřáteleného Wydzialu Nauk Spolecznych Uniwersytetu Slaskiego w Katowicach, prof. A. Kiepase se věnuje dvěma hlavním tématům: 1) představuje hlavní zájmy a hlavní problémy obecné filozofie techniky 2) zabývá se přiblížením paradigmatu odpovědnosti a vztahů člověk-technika.

První část obsahuje historický průřez tradičními i současnými podobami filozofie techniky, přibližuje problém racionality, jeho proměny a soudobé podněty, podrobněji si všímá vazby riziko-racionalita, pojednává o odlišnostech racionality ve vědě a v technice a zastavuje se u problému legitimizace vědy a techniky.

Druhá část shrnuje téma odpovědnosti tak, jak bylo v základních podobách podrobeno diskusi v průběhu 20. století; vymezuje základní charakteristiky odpovědnosti a ukazuje základní možnosti funkcionalizace odpovědnosti (odpovědnost ve vědě a technice a její výzvy, ekonomická odpovědnost a racionalita, odpovědnost a ekologická krize, odpovědnost v perspektivě informačních společností).

Závěr práce je věnován úvahám a problému odpovědnosti v různých variantách aplikované etiky a člověku jako podmětu odpovědnosti ve sféře techniky.

Wojciech Slomski: Trzy swiaty. Skice o filozofii Karla Raimunda Poppera. Warszawa 2001, 166 s.

Slomského práci, věnovanou dílu K. R. Poppera, tvoří deset skic, z nichž devět je věnovaných hlavním problémům celého Popperova díla a jedna je skicou životopisnou (úvodní Czlowiek i filozof). V jednotlivých skicách - studiích provádí autor čtenáře nejen výkladem základních Popperových filozofických myšlenek, ale i některými kritickými reakcemi a reflexemi, s nimiž se jeho dílčí myšlenky a koncepty setkaly. Do všech částí vždy vkládá autor i své vlastní stanovisko k příslušným problémům. Slomski nás tak provede koncepcí tří světů, Popperovým stanoviskem k předmětu poznání, možnostem objektivního vědění, stanoviskem antipsychologismu, problematikou evoluční teorie vědy, některými problémy teorie jazyka, filozofií politiky a přiblíží koncept metafilozofie. Domnívám se, že se jedná o vhodný úvod do samostatného studia Popperova díla, který nabízí přehled o jeho značném záběru a rozsahu.