Thomas Munck: Evropa sedmnáctého století 1598-1700. Vyšehrad, Praha 2002, 472 s.

Na rozdíl od mnoha historických prací věnovaných středověku schází v českém prostředí literatura, která by pojednávala o novověku a sedmnáctém století zvláště. Domácí literatura (J. Polišenský, J. Janáček) se soustředí především na problematiku českých zemí a obecný přehled o podobě evropské kultury v tomto století chybí. Naštěstí česká nakladatelství začínají vydávat překlady velkých edic západovropských nakladatelství, které usilují o moderní analýzu evropských dějin. Vedle řady Utváříme Evropu, kterou vydává Nakladatelství Lidové noviny, se na český trh dostává i další velká edice - Dějiny Evropy. Tu vydává nakladatelství Macmillan Press Ltd. a českému čtenáři ji zpřístupňuje nakladatelství Vyšehrad. Právě v rámci této řady vychází i kniha Thomase Muncka Evropa sedmnáctého století 1598-1700 (Vyšehrad, Praha 2002).

Munck se ve své knize pokouší zkombinovat chronologický a tematický postup. Na jedné straně se proto věnuje klasickému výkladu politických a vojenských dějin sedmnáctého století v Evropě, na straně druhé se pokouší vyložit některé problémy raně novověké společnosti: změny ve struktuře společnosti, vývoj podnikání, ekonomické procesy atp. Na počátku knihy se nachází rozbor třicetileté války, kterou autor spolu s dalšími historiky chápe jako událost, která formovala sociokulturní charakteristicky daného období. V závěru knihy Munck popisuje konsolidaci evropské politické situace na konci 17. století. Mezi těmito dvěma okraji výkladu se nachází řada tematických kapitol, které se věnují sociologické, ekonomické i kulturologické analýze některých jevů, jež jsou pro sedmnácté století příznačné. Čtenáři by proto Munckova kniha měla poskytnout základní přehled o politických událostech století i jeho sociokulturních podobách. Je však nutné upozornit i na některá úskalí, která se v Munckově textu nacházejí.

Nabízí se srovnání s předchozím svazkem z edice Dějiny Evropy - Richard Mackenney zaujímá v knize Evropa šestnáctého století (Vyšehrad, Praha 2002) odlišný přístup k výkladu jednoho evropského století. Spíše než na chronologickou analýzu politických dějin se snaží vyložit šestnácté století jako kulturní celek pomocí tří klíčových témat: „svět“, „slovo“ a „meč“. Proto také věnuje značnou pozornost filosofickým, teologickým a vědeckým myšlenkovým proudům, které do značné míry utvářely ráz století renesance. V Mackenneyově knize se tak nenachází jen politické dějiny, ale i výklady o humanismu, reformaci a konfesijních sporech.

Právě tato kulturologická perspektiva chybí v Munckově díle: Jeho rozbor evropské kultury sedmnáctého století se z větší části odvíjí od kvantitativních sociologických údajů a ekonomickosprávních problémů. O novém typu myšlení, který představují novověká filosofie, věda, teologie a umění, hovoří Munck pouze na několika stranách, ačkoliv je to právě proklamovaná novost myšlení, z níž novověcí Evropané vyvozují své sebevědomí i nárok na výlučnost vlastní kultury. Munckovi je taková perspektiva zcela cizí; spíše se od něj dozvíme řadu údajů o způsobech vybírání daní, únavné rozbory podnikatelských aktivit, výklady o prodávání úřadů a stereotypní a nezáživné výklady vztahů mezi sociálními vrstvami, které zabírají plné tři kapitoly (5. Skladba společnosti: Šlechta a držitelé úřadů; 6. Struktura společnosti: Život ve městě; 8. Struktura společnosti: Rolník a feudál). Nadto se Munck usilovně vyhýbá formulaci jakéhokoliv obecného závěru – ale odvaha ke generalizaci je předpokladem pro psaní takové syntetizující práce! – a tematická část knihy se tak tříští do únavného výkladu stále téhož problému (např. zemědělství) v jednotlivých částech Evropy. Munck tak sice prokazuje svou nepochybnou erudici, ale text se stává souhrnem faktů, z nichž nevyplývá žádná konkrétní charakteristika novověké společnosti. Sociologicko-ekonomický přístup k výkladu jednotlivých problémů vrcholí v desáté kapitole, která se sice zabývá barokním uměním, ale pouze v kategoriích mecenášství, honorářů, ideologické hodnoty a finančního oceňování umění. Přestože nejsou tyto rozbory bez zajímavosti, o svérázu barokního umění se čtenář nedozví nic.

Závěrem nelze než říci, že Munckova Evropa sedmnáctého století je poněkud nudná kniha, která jinak kulturně a myšlenkově dosti bouřlivou epochu redukuje do několika základních sociologických a ekonomických charakteristik, které jsou doplněny klasickým výkladem politických dějin. Na druhou stranu má ale čtenář k dispozici relativně spolehlivý, i když nepříliš podrobný, výklad politických dějin novověku a socioekonomických faktorů, které stály za ním. Historikům filosofie, vědy či umění se však patrně daleko více bude zamlouvat Mackenneyho kniha Evropa šestnáctého století, která je díky kulturologickému akcentu nesrovnatelně poutavější.

Daniel Špelda