Kdybych podobný článek psal dnes, nezměnil by se příliš, pokud jde o ducha a celkový názor na povahu filosofie, ale jistě bych použil jiné formulace, které by nezměnily příliš radikálně vlastní obsah, ale odstranily by možná nedorozumění pojmové úrovně. To je, nepoužil bych výraz v souvislosti s charakteristikou filosofie věda, ale spíše racionalita, místo obratů evokujících představu jisté verifikace by šlo více o argumentovatelnost a logickou konzistenci

 

Je filosofie vědou?

Odpověď na tuto otázku bude nutné několikrát odložit. Prvním důvodem je potřeba vytvořit pracovní definici vědy. Vědou budu rozumět především proces odehrávající se v momentu styku poznaného s nepoznaným, nikoliv tedy pouze souhrn či systém poznatků a metod k nim vedoucích. Tyto postupně získávané poznatky a vypracovávané metody, jak přecházejí z nepoznaného do poznaného, nepřestávají být vědou, ale získávají především a) naukový charakter b) instrumentální charakter, tj. slouží jako nástroj ve zmíněném procesu. ^{1), 2)}

Druhým důvodem k odložení odpovědi je nutnost určit to, o čem chceme rozhodnout; co všechno budeme považovat za filosofii. Nejde mi tu o žádnou definici filosofie, ale o následující rozdělení. „Filosofii“ můžeme chápat jako souhrn všech jednotlivých teorií – aktivních nástrojů, jak se zformovaly při nejrůznějších pokusech odpovědět na základní otázky člověka a jeho světa, jak nám je představují dějiny filosofie; takovou filosofii budu nadále označovat jako Filosofii. Dále pod „filosofií“ můžeme rozumět jednotlivé filosofické teorie v jejich historické určitosti – Platonovu filosofii, pragmatismus, existencialismus, atd. Ty budu dále označovat jako filosofické teorie, či jenom filosofie.

Otázka pak zřejmě bude znít: Je Filosofie vědou? Odpovězení této otázky opět ještě jednou odložím. Podobně jako o Filosofii a filosofii můžeme uvažovat i o Fyzice a fyzice. (I když to není příklad v tomto momentu nejvhodnější, použiji ho, neboť mi později umožní ještě jedno srovnání.) Zeptám se tedy, zda Fyzika je vědou. Přestože existuje ve Fyzice fyzika flogistonu, tepelného fluida, éteru, Hoylova teorie vznikání vesmírné hmoty z ničeho (= nevědecké fyziky), domnívám se, že Fyzika neodporuje ani mé ani jakékoliv jiné přijatelné definici vědy. Fyzika je tedy vědou, přestože obsahuje nevědecké teorie (fyziky), které jsou samozřejmě postupně překonávány. Podle mého názoru teď už nic nebrání tomu, abych kladně odpověděl na posledně položenou otázku; Filosofie může být vědou a současně může obsahovat nevědecké filosofie, které mohou být stejně nosnými omyly jako omyly ve Fyzice. Rozvedeme-li tuto úvahu do důsledků, je dokonce možné dělat rozdíl mezi „být vědou“ a „být vědeckým“. „Být vědou“ by bylo možné chápat jako záležitost globální, „být vědeckým“ jako otázku parciální. Uchýlím se opět k příkladu. Absolutizace čtyř základních aritmetických úkonů by byla nevědeckým počinem, který by způsobil, že bychom nebyli schopni vyjádřit úhlopříčku čtverce pomocí jeho strany (k tomu potřebujeme odmocninu). Tato nevědeckost absolutizace ovšem neubírá nic na vědeckosti aritmetických úkonů, stejně se neztrácí nic z  vědeckosti klasické mechaniky samotné její absolutizací v mechanickém materialismu a stejně tak nepřijdou o vědeckost obecné pojmy jen proto, že jimi byla jednou osídlena říše idejí. Rozlišování „být vědou“ a „být vědeckým“ nám tak umožní připustit nevědecký obsah vědy s tím, že vědu charakterizuje kromě výše uvedeného i to, že tento nevědecký obsah je dalším poznáním odhalen a postupně eliminován. Vědeckost vědy pak spočívá mimo jiné v tom, že odhaluje a překonává své vlastní omyly.

Přijmeme-li ovšem závěr, že Filosofie je věda, okamžitě nám jej zpochybní onen již zmiňovaný svérázný filosof – jazyk. Běžně totiž používáme výrazy filosofie vědy (Filosofie vědy? Filosofie vědy?), filosofie a věda, vědecká filosofie atd. Jsou tak kladeny vedle sebe, nebo snad dokonce proti sobě Filosofie a věda jako něco navzájem odlišného. Musíme proto svou otázku zpřesnit a zeptat se: Je Filosofie vědou stejnou jako všechny ostatní, nebo je zvláštní vědou? Právě uvedené rozlišování Filosofie a vědy nám naznačuje, že v případě Filosofie to bude zvláštní věda. Nezbývá potom nic jiného než objasnit povahu této zvláštnosti.

Domnívám se, že rozhodujícím kritériem pro rozlišení vědy a Filosofie jako vědy nemůže být metoda. (Metoda jako nástroj, který je možné použít v jakékoliv vědě, v nauce i v nevědě.) Pomožme si tím, čím se odlišují jednotlivé speciální vědy, fyzika, chemie, biologie, historie atd. Zde máme odpověď již po ruce. Engelsovo rozlišení forem pohybu hmoty (jakkoliv opravované a doplňované moderní vědou) a z něj vyplývající klasifikace věd, myslím, přesvědčivě ukazuje na kritérium rozlišení jednotlivých věd. – tím je jejich předmět. Předmětem všech jednotlivých věd v jejich souhrnu je pak celý svět. Co ovšem potom zbývá Filosofii? Vyjděme ze snahy všech jednotlivých speciálních věd. Touto snahou, a současně i předpokladem a cílem těchto věd, je poznat svůj předmět (svět) objektivně (v jeho objektivitě). To znamená, že musí maximálně potlačovat vliv subjektu poznání na toto poznání a na celý předmět. To ovšem principiálně není možné absolutně, protože subjekt poznání, člověk, se tohoto poznání musí zúčastnit a svým subjektivním vhledem objektivitu vždy více či méně „poskvrní“. A zde se právě naskýtá možnost určit předmět Filosofie. Není to svět jako takový, sám o sobě, ale především vztah člověka k tomuto světu. Filosofie je tedy věda, má svůj předmět, ale z hlediska výše popsané objektivity speciálních věd je to jiný typ vědy. (Neznamená to ovšem, že by Filosofie byla subjektivním názorem. I ona se snaží tento vztah popsat objektivně, ale již s vědomím – více či méně zastřeným – nemožnosti absolutní objektivity.) Jemnější pohled nám pak umožňuje rozlišit i přírodní a společenské vědy, když budeme chápat linii přírodní vědy – společenské vědy – Filosofie jako postupné narůstání vědomě reflektovaného vztahu člověka ke zkoumané oblasti. (Např. biologii můžeme chápat jako proces poznávání, jak „funguje“ živý tvor, člověk nezávisle na svém vědomí, sociologii jako poznávání struktury, ve které člověk žije a teoretické vyjádření vztahu k ní, historii jako interpretaci dějinných událostí a vyjádření vztahu člověka ke své vlastní minulosti, Filosofii jako snahu o poznávání všestrannosti těchto vztahů, jejich vzájemných souvislostí, kde poznání světa samotného, bez člověka, není cílem, ale prostředkem.)

Na závěr se pokusím zamyslet nad tím, proč vůbec vzniká otázka po vědeckosti Filosofie, a to zejména proto, že používám srovnání s fyzikou, po jejíž vědeckosti není zvykem se tak často ptát. V čem se tak moc liší předměty těchto věd, že je možné o jedné vědě pochybovat a u druhé nás to ani nenapadne? Snad by bylo možné vybudovat odpověď právě na rozdílnosti těchto věd. (Obsahem zde zjednodušeně budu rozumět předmět vědy.) Obsahem Fyziky je objektivní realita (část objektivní reality) nezávislá na člověku. Právě tato nezávislost, možno také říci tvrdost, neústupnost přírody vůči tomu, co si o ní člověk myslí, způsobuje, že se poměrně brzy projeví nevědeckost nevědecké koncepce a bude překonána. Kromě toho i samotné formování těchto nevědeckých koncepcí je silně omezeno tvrdostí svého obsahu. Naproti tomu obsah Filosofie – vztah člověka ke světu – je materiál velice tvárný a proměnlivý. Není proto příliš obtížné formovat jej do rozličných podob, i protikladných, je možné snadno jej deformovat. Odtud pak také mnohost filosofických koncepcí různého stupně vědeckosti ve srovnání s poměrně chudou skupinou nevědeckých fyzikálních teorií.

Mohlo by se zdát, že celá tato obhajoba Filosofie jako vědy je důkazem v kruhu. Vždyť k tomu, abych dokázal, že Filosofie je věda, jsem opět nepoužil nic jiného než zase filosofii. Ovšem když si uvědomíme, že celé poznání světa, jak jej chápou a provádí speciální vědy, je vždy poznáním lidským, obrací se tato skutečnost ve prospěch Filosofie. Věda si uvědomí, že poznává svět lidskýma očima a lidským rozumem, že vidění a chápání světa je vždy i důsledkem vztahu k tomuto světu a Filosofie díky vědě poznává k čemu má vlastně člověk vztah a jak mnoho je tento vztah člověka k světu determinován světem samotným.

Věda se tímto uvědoměním zfilosofičťuje a Filosofie zvědečťuje.