O časopise

Religio - A Journal for the Study of Religions

ISSN 1210-3640 (tištěná verze), ISSN 2336-4475 (online)

Evidenční číslo MK ČR: E 6236

Zaměření časopisu

Religio je mezinárodní recenzovaný religionistický časopis vydávaný Českou společností pro religionistiku ve spolupráci s Ústavem religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o nejstarší religionistické periodikum v ČR; vychází bez přerušení od roku 1993, vždy ve dvou číslech ročně. V časopise publikovaly mnohé významné postavy světové religionistiky, například Peter Antes, Martin Baumann, Luther H. Martin, Hubert Seiwert, Kocku von Stuckrad, Jacques Waardenburg, Donald Wiebe či Harvey Whitehouse.

Religio uveřejňuje původní výzkumné výsledky, které oborově spadají do religionistiky, a slouží výměně informací a vedení vědeckých polemik a diskusí přispívajících k rozvoji akademického studia náboženství. Jeho snahou je reprezentovat aktuální stav religionistiky a napomáhat jejímu dalšímu rozvoji.

Distribuce

Časopis Religio je vydáván v tištěné i elektronické verzi (obsah i sazba jsou dokonale totožné).

Elektronické verze všech ročníků časopisu od jeho vzniku v roce 1993 až do současnosti jsou volně přístupné v Digitální knihovně FF MU. Počínaje ročníkem 19 (2011) je časopis elektronicky dostupný také v databázi Academic Search Complete nakladatelství EBSCO.

Tištěnou verzi časopisu lze objednat na adrese redakce (religio@phil.muni.cz). Cena jednotlivého čísla činí na území ČR 70 Kč plus poštovné. Roční předplatné (zahrnující vždy dvě čísla) činí 140 Kč plus poštovné. Členové České společnosti pro religionistiku, kteří řádně zaplatili členský příspěvek, získávají automaticky předplatné na příští rok.

Otevřený přístup

Časopis se hlásí k politice Open Access a zveřejňuje příspěvky za podmínek stanovených v licenčních podmínkách Creative Commons CC BY-NC-ND 4.0 International. Viz podmínky dalšího užití díla.

Podrobněji o poslání časopisu

Jedním z hlavních úkolů, které na sebe časopis Religio bere, je profilování religionistiky jako samostatného vědeckého oboru, jenž se věnuje výzkumům těch forem lidského jednání a obsahů lidského myšlení, které se označují konvenčně jako náboženství. V časopise se tak uplatňují výsledky výzkumů velké a z mnoha hledisek podstatné součásti jednotlivých společností a globální kultury, v které se náboženství opět stává nepominutelným činitelem politických rozhodovacích procesů. V náboženstvích vznikají, jsou legitimovány a dále se šíří obrazy světa a místa člověka v něm. Lidé nacházejí v náboženstvích svou individuální a kolektivní identitu, jež se vyznačuje jistotou, jakou jim nemůže poskytnout národní ani politická přináležitost, věda ani umění. Společným prožíváním náboženské imaginace proměňují lidé náboženství v jeden z nejsilnějších hnacích článků mezikulturní komunikace. Nahlíženo z jistého zorného úhlu žijeme na planetě náboženského střetávání, jehož charakter se poměrně intenzivně proměňuje a obsahuje vedle dialogického setkávání také polemiku, zápas a konflikt. Především tyto momenty zpětně stupňují potřebu důkladné znalosti náboženského myšlení v lokálních a regionálních měřítcích i v celosvětových souvislostech.

Není myslitelné, aby se tak široké a komplexní výzkumy omezily možnostmi a prostředky jediné vědní disciplíny. To je důvod, proč religionistika spolupracuje s kulturní antropologií, etnologií, sociologií, politologií, právní vědou, filosofií, psychologií, historií, archeologií a dalšími vědami, zčásti přebírá jejich poznatky i metodologii a dále je systematicky zpracovává. Religionistika získává ve vazbách na ostatní disciplíny svůj oborově příznačný transdisciplinární ráz, který jí umožňuje adekvátně reagovat na dlouhodobé hluboké změny ve sféře religiozity. Právě tato transdisciplinární integrace profiluje současnou religionistiku a jí musí rovněž odpovídat její teoreticko-metodologické zakotvení v systému nenormativních, empirických a deskriptivních věd o člověku.

Religio je vědecký časopis a jako takový je principiálně otevřen všem přispěvatelům, kteří respektují kritéria vědecké práce. Mezi ně rozhodně nepatří politická stranickost, náboženská konfesijnost, propagace ideologických cílů a apologetika fundamentalismů jakéhokoli druhu. Účelem religionistické práce je poznání náboženství, jejich pochopení a praktické zužitkování dosaženého vědění; nic víc a nic míň neplatí ani pro časopis Religio.