Římští císařové : bohové, lidé, něco mezi tím anebo zbytečné dilema?

Otázka božství římských císařů po dlouho dobu negativně ovlivňuje studium římského císařského kultu. Většina badatelů se kloní ke dvěma následujícím závěrům: (1) římští císařové byli pouzí lidé a jejich kult lze spíše než za náboženský fenomén pokládat za systém výměny politických poct; (2) římští císařové byli vnímáni jako bytosti těšící se mimořádné přízni bohů, nebyli však s nimi totožní, a to i přes to, že se někdy nechávali zobrazovat s božskými atributy a snažili se toto "příbuzenství" využít politicky. -- Tyto postoje však dostatečně nezohledňují skutečnost, že každý koncept božství je kulturně podmíněný a lze jej jen výjimečně aplikovat v prostředí jiných, často velmi odlišných kultur. Situace komplikuje také neschopnost religionistiky vytvořit univerzální definici "božství", kterou by bylo možné aplikovat na všechny historické a současné kultury. Největším problémem se potom v této souvislosti jeví přílišný důraz na ontologickou stránku božství, která má svou nespornou důležitost v prostředí monoteistickcýh náboženství (jedinost Boží), žalostně však selhává v prostředí polyteistických náboženských systémů. ...