Řecké literární dialekty

Roč.14,č.1-2(2009)

Abstrakt
Vedle 1) starořeckých epichórických (teritoriálních) dialektů, jejichž počet činil v 1. tis. př. Kr. asi 20–25 nářečních útvarů (att., eub., ión.; ark., kyp., pamf.; boiót., thess., lesb.; meg., korint., vých. argol.; fók., lokr., aitól.; achaj., elej., lakón., mess., krét., záp. argol., krét., ostrovní dór. aj.) se odborníci v starořecké dialektologii musejí dále zabývat jednak 2) různými pozdními nadnářečními útvary, jako zejména sicilskou dórskou koiné, aitólskou koiné, achajskou koiné, a zvl. helénistickou iónsko-attickou koiné, která se stala základem byzantské řečtiny a časem i moderního řeckého jazyka, a jednak 3) zvláštní skupinou literárních jazykových útvarů; máme tu na mysli a) homérský jazyk, v postatě iónský, ale se staroachajskými a aiolskými rezidui – jakožto jazyk rané řecké epiky (u Hésioda a v "homérských hymnech"), b) epickou iónštinu elegické a jambické poezie, c) lesbickou aiolštinu jako jazykovou formu monódické lyriky Alkaia a S apfy, d) peloponéskou dórštinu jako nářeční podobu sborové lyriky, e) attičtinu s dórským zabarvením v klasickém řeckém dramatu, f) "pestrou" maloasijskou iónštinu historické prózy Hérodotovy, g) attičtinu pokročilé klasické attické prózy i archaicky laděného atticistického literárního hnutí od 2. stol. po Kr., h) ostrovní a koloniální dórštinu prózy medicínské, přírodovědné a matematicko-fyzikální – poslední dvě formace nakonec vesměs uvnitř shora zmíněné helénistické iónsko-attické koiné, uplatňující se zejména v literatuře křesťanské. – Tato třetí oblast starořecké dialektologie je specifickou náplní tohoto příspěvku.

Stránky:
19–30
Reference

Bartoněk, Antonín. 2009. Dialekty staré řečtiny. Brno [v tisku].

Bertolini, Francesco – Gasti, Fabio [eds.]. 2005. Dialetti e lingue letterarie nella Grecia arcaica. Pavia: Collegio Ghisleri.

Cassio, Albioc. 2005. " I dialetti eolici e la lingua della lirica corale." In Bertolini, Francesco – Gasti, Fabio [eds.]. Dialetti e lingue letterarie nella Grecia arcaica. (Pavia, 1–2 aprile 2004). Pavia: Collegio Ghisleri, 13 – 44.

Crielaard, Jan P. [eds.]. 1995. Homeric Questions: Essays in Philology, Ancient History, and Archaeology, Including the Papers of a Conference Organized by the Netherlands Institute at Athens (15 May 1993). Amsterdam: J. C. Gieben, 1 – 96.

Ercolani, Andrea. 2006. Omero: introduzione allo studio dell'epica greca arcaica. Bari: Carocci.

Lindemann, Hans – Färber, Hans. 2003. Griechische Grammatik II, 2. Aufl. Heidelberg: Winter.

Maier, Friedrich. 2007. Hellas, Griechische Grammatik, 2. Aufl. Bamberg: Buchner.

Morris, Ian – Powell, Barry. 1997. A New Companion to Homer. Leiden: Brill.

Parry, Milman. 1971. The Making of the Homeric Verse. Oxford: Clarendon Press.

Pavese, Carlo, O. 1972. Tradizioni e generi poetici della Grecia arcaica. Roma: Edizioni dell'Ateneo.

Ruijgh, Cornelis J. 1957. L'élément achéen dans la langue épique. Assen: Van Gorcum.

Ruijgh, Cornelis J. 1985. " Le mycénien et Homère." In Morpurgo, Davies A. – Duhoux, Yves [eds.]. Linear: a 1984 survey: Proceedings of the Mycenean Colloquium of the VIIIth Congress of the International Federation of the Societies of Classical Studies (Dublin, 27 August-1st Sept. 1984). Louvain-la-Neuve: Cabay, 143–190.

Ruijgh, Cornelis J. 1995. " D'Homère aux origines proto-mycéniennes de la tradition épique." In Crielaard, Jan P. [eds.]. Homeric Questions: Essays in Philology, Ancient History, and Archaeology, Including the Papers of a Conference Organized by the Netherlands Institute at Athens (15 May 1993). Amsterdam: J. C. Gieben, 1 – 96.

Ruijgh, Cornelis J. 2000. " La genèse du dialecte homérique." Živa antika, 50, 213 – 229.

West, Martin L. 1988. " The Rise of Greek Epic." Journal of Hellenic Studies, 108, 151 – 172. | DOI 10.2307/632637

Metriky

15

Views

0

PDF views