Dvojí povaha sociálního vědění : implikace pro výzkum konverze

V této práci se snažím rozvinout specifický teoretický rámec vhodný pro výzkum konverze, která je chápaná jako přechod k určitému menšinovému názoru reprezentovanému náboženskou skupinou. Je umožněna na základě interakce a verbální argumentace mezi jednotlivcem a náboženskou skupinou v rámci společenských aktivit a sdílených konverzačních témat. Hlavní teoretickou hypotézou práce je myšlenka, že ke konverzi dochází v okamžiku, kdy si uvědomujeme naši minulost ve světle představ náboženské skupiny. Zcela konkrétní osobní životní situace nabývají svého významu díky představám sdíleným a udržovaným náboženskou skupinou. V tomto procesu identifikace se tak potkávají reálné zážitky s abstraktní doktrínou náboženské skupiny, výsledkem je pak určitý ucelený, i když někdy dočasný biografický obraz, kde jsou jednotlivé osobní situace a názory zastřešeny širším rámcem náboženských představ. Tento specifický pohled akcentující verbální argumentaci jako prostředek vlivu mezi jednotlivcem a skupinou se opírá o teorii sociálních reprezentací, především konceptu konsenzuálního a zvěcnělého univerza, jak jej rozpracoval Serge Moscovici. Proces rekonstrukce biografie je pak nastíněn za pomoci některých teoretických východisek kognitivní psychologie. -- Prezentovaný pohled na problém konverze by mohl být přínosný v situaci, kdy je obtížné přesně vymezit náboženskou skupinu s ohledem na její doktrínu. S takovým problémem se setkáváme například u nových náboženských forem jako je spiritualita New Age. Proces konverze v rámci těchto skupin nebývá pevně institucionalizován a u jejich členů se často protínají různorodé myšlenkové vlivy. Konverzi je pak vhodné chápat jako neustálý proces bez jasného rozlišení fází přechodu.