Od dvou světů ke dvěma pojmům přírody – poznámky ke Kantově Kritice teleologické soudnosti
Roč.57,č.2(2010)
Abstrakt
Stránky:
3–17
Na základě analýzy Kantovy Kritiky soudnosti a pojmu soudnosti formuluje autor studie závěr, že příroda nemůže být u Kanta chápána pouze jako smyslový svět (svět fenoménů), ale že tento smyslový svět je nutné myslet jako specifikaci činné (tvořící) přírody, která zahrnuje současně smyslový a nadsmyslový svět. Jen takto pochopená příroda nám poskytuje příklady k jednání, které opět vedou – jako příklady sjednocující náhodnost a nutnost – nad oblast smyslového světa. Člověk může být součástí až takto pojaté přírody. Dva světy, tj. smyslový svět Kritiky čistého rozumu a od něj plně odlišený svět inteligibilní Kritiky praktického rozumu, se sjednocují nutným pojmem "jedné přírody". Specifikací jednotné přírody je svět jevů v prostoru a čase, k němuž patří moment náhodnosti; druhou specifikací je nepodmíněný mravní zákon, který je základem pro poznání svobody člověka jakožto součásti nadsmyslové přírody.
3–17