Funkce jako kritérium aktualizace Aristotelova konceptu morálního charakteru

Roč.69,č.1(2022)

Jan Brázdil

https://doi.org/10.5817/SPh2022-1-4

Trvalý odkaz (handle):
http://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.76835

PDF
Abstrakt
Článek spadá do tematické oblasti současných snah o oživení Aristotelovy etické teorie. V užším vymezení jde o téma aktualizace konceptu morálního charakteru (či mravní ctnosti), které je spojováno s využitím poznatků psychologických věd. Zde pak klíčovou pozornost věnuji problému kritérií, podle kterých můžeme posuzovat adekvátnost návrhů na takovou aktualizaci. Vedle běžně respektovaných kritérií interdisciplinarity a empirické a normativní adekvátnosti představuji kritérium funkce, které je ústředním pojmem článku. Cílem článku je formulovat toto kritérium a pro jeho vyjasnění co nejlépe vystihnout funkci (zjednodušeně řečeno užitečnost či přínos) Aristotelovy etické teorie. Dále je mým záměrem na příkladech představit, jaké důsledky by mělo přijetí tohoto kritéria (tedy zachování či zefektivnění funkce) pro posuzování adekvátnosti návrhů k aktualizaci Aristotelova konceptu morálního charakteru. Za funkci Aristotelovy etické teorie považuji zvyšování naší morální gramotnosti a tvrdím, že tato funkce vyplývá ze stěžejního rysu Aristotelovy práce, z důsledné analýzy a nalezení vzájemných vazeb mezi pojmy, které spojujeme s každodenní morálkou a s prožíváním dobrého a spokojeného života. Na konkrétních příkladech ukazuji, jak snahy naplnit jiná kritéria adekvátní aktualizace mohou vést k pojmové redukci, zahlcení irelevantními informacemi, nebo jinak narážet na kritérium funkce. Naplnění všech zde představených kritérií ilustruji na analogii dovednosti, kterou jakožto aktualizaci představila Julia Annasová.

Klíčová slova:
morální charakter; Aristotelés; funkce; aktualizace; rehabilitace

Stránky:
41–55
Reference

ANNAS, Julia. Intelligent virtue. Oxford University Press 2011.

ANSCOMBE, Elizabeth. Modern Moral Philosophy. Philosophy. 1958, 33(124), s. 1–19.

ARISTOTELÉS. Etika Eudémova, Přeložili Viktor ZAVŘEL a Jan BRÁZDIL. Dybbuk 2020.

ARISTOTELÉS. Etika Níkomachova. Přeložil Antonín KŘÍŽ. Petr Rezek 1996.

BECKMANN, Jürgen – HECKHAUSEN, Heinz. Situational Determinants of Behavior. In HECKHAUSEN, Jutta – HECKHAUSEN, Heinz (eds.). Motivation and Action. Springer-Verlag 2008, s. 113–162. | DOI 10.1007/978-3-319-65094-4_4

BARGH, John A. – HUANG, Julie Y. The selfish goal. In MOSKOWITZ, Gordon B. – GRANT, Heidi (eds.). The psychology of goals. Guilford Press 2009, s. 127–150.

GRAHAM, Jesse et al. Moral foundations theory: The pragmatic validity of moral pluralism. Advances in Experimental Social Psychology. 2012, 47, s. 55–130.

GROSS, James J. – THOMPSON, Ross A. Emotion Regulation: Conceptual and Empirical Foundations. In GROSS, James J. (ed.). Handbook of Emotion Regulation. Guilford Press 2007, s. 3–24.

KAMTEKAR, Rachana. Updating Practical Wisdom. In SEN, Manidipa (ed.). Self-knowledge and Agency. DK Printworld 2012, s. 256–277.

REEVE, Johnmarshall. Understanding motivation and emotion. John Wiley & Sons 2009.

RHEINBERG, Falco. Intrinsic Motivation and Flow. In HECKHAUSEN, Jutta – HECKHAUSEN, Heinz (eds.). Motivation and Action. Springer-Verlag 2008, s. 323–348. | DOI 10.1017/cbo9780511499821.014

RUSSELL, Daniel C. Practical Intelligence and the Virtues. Oxford University Press 2009.

SNOW, Nancy. Virtue and Flourishing. Journal of Social Philosophy. 2008, 39(2), s. 225–245.

SNOW, Nancy. Virtue as Social Intelligence: An Empirically Grounded Theory. Routledge 2010.

Metriky

21

Views

0

PDF views

Creative Commons License

Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.

PDF