Ke Komenského přístupům k biblickému textu v jeho Manuálníku aneb Jádru celé Biblí svaté

Ve své studii se autorka soustřeďuje na šest základních témat: Charakteristika textu Komenského Manualníku (1623) jako nejrozsáhlejšího Komenského autografu; stav dosavadního bádání o tématu vzhledem k meritornímu tématu, tj. první vydání edice Manualníku, a její rámcové části – Jindřich Hrozný (1926), odborné stati, především – Milan Kopecký (1978 – časopisecky; 1982 – knižně); vazba Manualníku na Komenského literární terminologii užitou v jeho spisu Zpráva a naučení o kazatelství autorkou ilustrovaná jako převážně vzájemně si odpovídající; amplifikace a abreviace v textu Manualníku, např.: MAN Gn 35: 15–16 ve srovnání s K3 (vydání tzv. kralické jednodílky z r. 1613), Gn 35:18 – amplifikace (využívá se zpravidla poznámkový aparát k tzv. Kralické šestidílce); MAN Jr 5: 10 ve srovnání s K3 Jr. 5: 10 abreviace (úroveň motivů; poloveršů, veršů, částí kapitol, úplných kapitol – další příklady); analýza biblických citací v úvodu k Manualníku – různé typy biblických parafrází, např. vzhledem ke  K3 Jb, 30:20 – abreviace; motivované biblické centony: Ž 66: 11–12; shrnutí nových poznatků, zejména o úvodu k Manualníku vzhledem k typu užitých biblismů: intepretace motivovaného biblického centonu (Mt 4,16).