Frauen und Männer im Dialogus miraculorum des Caesarius von Heisterbac

Studie zkoumá způsob zobrazování žen a mužů ve vybraných středověkých exemplech sbírky Dialogus miraculorum Caesaria z Heisterbachu. Pozornost je věnována zejména otázce a/symetrického zobrazování mužů a žen a případné tendenci k vytváření konceptu doing gender. Výsledky studie se opírají o závěry, které vychází z analýzy devíti okruhů, ve kterých vystupují postavy stavu světského a/či duchovního: 1. cizoložství a incest; 2. sejití z cesty počestnosti u duchovních; 3. uchování tělesné čistoty; 4. lži a klamy; 5. našeptávání a popichování; 6. hádavost, tvrdohlavost, zlostnost, hlučnost, pomluvy, závist a mnohomluvnost; 7. pochybnosti o víře, rouhání a klení; 8. síla zbožnosti nižšího řádu a 9. vztah k majetku. Na základě rozboru uvedených okruhů lze o asymetrii hovořit zejména v souvislosti s cizoložstvím. Protagonistky ženského pohlaví byly trestány krutěji než muži (v úvahu připadalo i usmrcení nevěrné manželky); tematika cizoložství a incestu u žen je – oproti téměř identickým situacím s mužskými postavami – literárně propracovanější (úvahy, digrese, tendence k ozvláštnění vyprávění apod.). Hádavost, zlostnost, závistivost a sklony ke klamavému jednání jsou sice častěji spojovány se ženami, avšak nezřídka se objevují i exempla s mužskými protagonisty. Genderová vyváženost je patrná v exemplech pojednávajících o podlehnutí milostnému žáru u duchovních (z cesty počestnosti sešli kněží, mniši i jeptišky) a v příbězích o lichvářství (lichvu provozovali lidé bez ohledu na pohlaví). O negativním konceptu doing gender u mužů lze uvažovat zejména v souvislosti s touhou duchovních po získání majetku; pouze muži se dále objevují v roli vykořisťovatelů, lakomých sluhů a sedláků. Negativně laděný doing gender u žen je konstruován ve spojitosti s lehkomyslností, mnohomluvností a rouháním se; nejvýraznější kladně laděný koncept doing genderu představuje nezlomnost víry a síla duchovního přesvědčení světských žen.