Potopám zatopit!

Předmětem vlastního příspěvku, který následuje po latinskými elegickými distichy vyjádřené laudatio oslavenkyně doc. PhDr. Eleny Marečkové, je "decline and fall" lidstva od jeho "zlatého věku" přes potopu světa jako důsledek Jupiterova hněvu až po obrození lidského pokolení podle Ovidiova podání v Proměnách (1.69–348 passim). Uvedený překlad má za cíl vylíčit obecně známou látku v novém hávu, rezignujícím na přístup běžný v české translatologické tradici: místo sledování principu "metrem originálu" (v tomto případě český sylabotonický "hexametr" jako pokus o nápodobu latinského časoměrného hexametru) se tento přístup zaměřuje na jiné kvality Ovidiova textu spíše než na jeho – nepochybně bravurní – veršovou techniku. V zájmu přetlumočení jedinečnosti každé scény a její atmosféry se zde pozornost soustřeďuje na vizuální a akustické kvality textu, na onomatopoické efekty a na příležitostný rým na půdorysu většinou 6- nebo 5stopých (zřídka 4stopých) volných veršů s průběžným využitím veršového přesahu v roli jakéhosi svorníku, udržujícího napětí v barvitém perpetuum carmen, jak je anoncuje Ovidius v expozici Proměn (1.3–4).