Mezi demokracií a totalitou : Pražský lingvistický kroužek v dějinách české literárněvědné slavistiky meziválečného období

Studie se zabývá dějinami a myšlenkovými zdroji Pražského lingvistického kroužku (formalismus, fenomenologie, domácí estetická tradice ad.), který existoval jako interdisciplinární sdružení jazykovědců, literárních teoretiků, estetiků a muzikologů v letech 1926–1951 (J. Mukařovský, R. Jakobson, B. Trnka, B. Havránek, R. Wellek, F. Wollman, A. Sychra ad.). Kroužek, který vycházel z funkčně-strukturální metodologie, ztělesnil zásady kolektivní a programové kooperace v humanitních oborech. Kroužek do roku 1930 fungoval jako volné diskusní sdružení, po tomto roce se stal úředně schváleným spolkem se závaznými stanovami a organizaĉní strukturou. Studie zároveň rekonstruuje publikační aktivity (včetně dobových polemik) do tří tematických okruhů: 1. obecná lingvistika s důrazem na fonologii, 2. poetika a studium "literárnosti" básnického textu, které vyústilo v chápání uměleckého díla jako svébytného estetického znaku, 3. problematika jazykové kultury, funkčních stylů a teorie spisovného jazyka. Praktická politika Pražského lingvisttického kroužku se pohybovala mezi demokracií a totalitou, což se projevilo v demonstraci monolitní metody a v kritických reakcích na alternativně předkládané koncepce. V roce 1930 "dobrovolně" vystoupil psychologický orientovaný literární historik J. V. Sedlák a v roce 1934 paleoslavista M. Weingart. Studie, která přetiskuje Stanovy Kroužku a dopis výboru PLK prezidentu T. G. Masarykovi (1931), vychází z vlastního archivního studia a soustřeďuje se zejména k otázce metodologické transformace ruského formalismu a českého strukturalismu.