Disperze a míjení : literatura a její výzkum na prahu nové éry

Autor studie analyzuje stav a společenskou pozici literatury a literární vědy na počátku 21. století. Zkoumá různé posuny důrazu v literární vědě a jejich příčinu vidí v klesající společenské prestiži ve srovnání s 20. a hlavně 19. stoletím. Jde především o služebnost literatury, její závislost na vizuální medializaci. S tím je spojena i reorientace literární vědy na nová témata a povlovné posuny důrazu směrem ke kulturním a areálovým studiím, k aplikaci nových metodologií, k deskripci a analýze nových pojetí kultury a literatury (feminismus, gender studies) a "novému přečtení" (hodnotovému přehodnocení) literatury. Jako příklady se uvádějí skeptické pohledy na Slovo pluku Igorově a současná tzv. "nová vnitřní emigrace". Základní rys literární vědy počátku 21. století - pokračující míjení a disperze diskurzních skupin - tak nachází určité společné vyústění. Při všech proměnách literární vědy obvykle zůstává něco jako jádro, základ či opěrný bod. Již vytvořená struktura literární vědy se nemění totálně, stejně jako její disciplíny; tato kontinuita vycházela a vychází z kontinuity vlastní literatury, z její "literárnosti" a poetologické funkce.