K cyrilometodějskému odkazu naší současné škole

Text vychází z mé přednášky "Cyrilometodějské dědictví a naše dnešní škola" na mezinárodním semináři pro učitele Křesťanské základy evropské kultury a současná škola pořádaném Unií křesťanských pedagogů ČR na Velehradě 19.–24. srpna 1996 a mých následných víceletých osobních vědecko-pedagogických zkušeností z působení na Katolické univerzitě Pétra Pázmáně v Maďarsku. Máme-li se zabývat cyrilometodějským dědictvím a jeho fungováním v naší dnešní škole, bude zde nutné připomenout si alespoň ve zkratce život a misijní, učitelské dílo našich moravských věrozvěstů Konstantina-Filozofa a Metoděje, pozdějších to křesťanských světců a patronů Moravy a podle papeže Jana Pavla II. též (spolu)patronů Evropy (např. vedle sv. Bonifáce, vl. jménem Vinfrida, apoštola Němců, asi 680–754, kdy byl zavražděn), svatých Cyrila a Metoděje, připomenout cyrilometodějský odkaz literární, kulturně-politický, pedagogicko-didaktický (postihnout některé základní prostředky a postupy pedagogicko-didaktické, které naše soluňské bratry přivedly k tak vynikajícím výsledkům), vytknout stěžejní rysy jejich duchovního odkazu a jeho přijímání ze strany církevní i světské, a nakonec se zamyslit nad tím, co dnes může křesťanská škola – učitelé a žáci – s pomocí tohoto dědictví pro zlepšení současné neutěšené situace ve školství, avšak i v morálně zdevastované společnosti vůbec vykonat. Třebaže komplexu otázek tak či onak spjatých s kristianizační činností našich apoštolů bylo dosud věnováno množství studií časopiseckých i knižních, a to jak z péra autorů věřících, tak i pisatelů-ateistů, což zřetelně dokumentuje její obrovský a mnohostranný význam, přece zůstává řada otázek zatím definitivně nerozřešených, sporných, byť leckdy i velmi závažných, a zdá se, že některé z nich zůstanou i v budoucnu zahaleny rouškou nepoznání.