Česká a slovenská literární komparatistika 20. století – stav a perspektivy

Současná česká a slovenská komparatistika, jejíž nejvýznamnější představitelé byli přímými žáky F. Wollmana a také spolupracovníky D. Ďurišina, směřovala od geneticko-kontaktologické komparatistiky k typologii a k využití filozofických podnětů (fenomenologie, hermeneutika), ale vždy spojovala srovnávací metodu s přístupem směrovým a genologickým. Na konci 20. století se v české a slovenské komparatistice rozvinula teorie meziliterárnosti, kterou Ďurišin v návaznosti na F. Wollmana vztáhl od strukturálních východisek k semiotice jako k univerzální metodologii kultury, ale také k teorii recepce a intertextuality. Po přelomu století s nástupem a prosazením nové generace literárních vědců dochází k intenzivnějšímu metodologickému otevření a k interdisciplinární inspiraci. Výsledkem tohoto „pohybu“ se stala příprava a vydání monografického čísla World Literature Studies (č. 2/2013, eds. R. Gáfrik a M. Zelenka) s názvem Comparative Literary Studies as Cultural Criticism pro XX. Mezinárodní kongres srovnávacích literatur (AILC/ICLA) v červenci 2013 v Paříži. Zároveň v únoru 2015 v Bratislavě došlo k založení Asociace českých a slovenských komparatistů, která si klade za cíl iniciovat myšlení o literatuře v českém a slovenském vědeckém a kulturním prostoru.