Mlčení v textech Maxima Gorkého jako způsob nepřímé promluvy o světě

Stať konstatuje, že vědecké biografie M. Gorkého jsou založeny na autobiografických uměleckých textech. Autor ve svých dílech mlčí. Slovo uměleckého textu nemůže být ztotožněno s autorem. Gorkého texty vypovídají o autorovi pouze nepřímo. Za důležité pro pochopení Gorkého vztahu ke světu lze pokládat absenci hodnotících komentářů v jeho uměleckých textech. Gorkého poetika je založena na výstižné portretizaci dějů, situací a postav v jejich pohybu a proměně. Gorkého lineární nesyžetové poetika nesměřuje ani k jednotícímu významu, ani k hodnotícímu komentáři, ale zůstává ve stádiu stále se obnovující otázky. Gorkij vyslovil vše, co chtěl a stále se vrací k otázce o smyslu toho, co vyslovil. Prostřednictvím uměleckých textů je možné sestavit portrét Gorkého, který mlčí. Gorkij se prostřednictvím nejlepších uměleckých textů nikdy přímo nevyslovil k dění v Rusku. Složitost světa mu bránila přímočaře se vyslovit k postavení člověka ve světě a jeho vztahu k realitě. Jeho díla vyjádřila bezmocnost člověka se ve světě orientovat. Jednoduché vyjadřování patří do oblasti Gorkého publicistiky. Tato situace vytváří možnou paralelu ke kontroverzním situacím ve skutečném životě Maxima Gorkého. Gorkého umělecké texty vyjadřují jeho skutečné a vždy nepřímé chápání světa.