K vybraným problémům národního obrození : (oscilace romantismu s realismem jako komparativní problém)

Studie se zabývá vymezením a periodizací národního obrození jako složitého procesu formování moderní národní (občanské) společnosti. Zároveň usiluje postihnout vzájemné spojitosti mezi historickým (fáze vědeckého zájmu, národní agitace a masového charakteru) a literárněvědným členěním českého národního obrození podle návaznosti literárních směrů (klasicistní, preromantické, romantické a realistické období). Za nejvýznamnější směr pro konstituování moderní společnosti a uměleckou reflexi jejích problémů považuje romantismus, který v českém kontextu (typ tzv. malého národa s nekontinuální politickou a kulturní tradicí) přichází opožděně, s fázovým posunem a v žánrově modifikované podobě (např. žánr veršovaného románu v středoevropském kontextu nahrazuje funkci moderního románu, který nastupuje až s kritickým realismem koncem 19. století). Studie se rovněž věnuje oscilaci romantismu s realistickými tendencemi v 50. a 60. letech 19. století, která ovlivnila genezi a tvorbu májovské generace. Tato oscilace, která byla domácí historiografií hodnocena jako esteticky a hodnotově pokleslý fenomén, se v české literatuře projevovala až do nástupu moderních směrů koncem 19. století. Studie nastoluje požadavek interdisciplinární a komparativní literární historie, která by byla v souladu s "ingresivní" koncepcí literárních dějin (M. C. Pope a J. Neubauer): prostřednictvím "uzlových" bodů – "prostorových metafor" (v našem případě rok 1848) zachytit středoevropské národní obrození jako celistvý celek s množstvím přerušení, odboček, zlomů a absencí.