Konstitutivní kontradikce dialogického jednání a jejich antropologické zobecnění

Roč.13,č.2(2010)

Vladimír Chrz

Trvalý odkaz (handle):
http://hdl.handle.net/11222.digilib/115596

PDF
Abstrakt
Dialogical acting has the character of natural experiment. The subject is experiencing an extreme situation in a relatively controlled environment for a certain period of time ("public loneliness"). This situation enables, supports, and reflects a specific type of acting and experiencing. Its experimental and public character of acting with inner partner, systematically processed in a long-term perspective, allows a detailed research whit a scale of different methods applied (reflection of the researcher's own experience, who has practiced the acting with inner partner; watching the others practicing hic et nunc; video records, reflections by several participants; interviews etc.). Based on this empirical knowledge, a presumption that acting with inner partner is based on a transformation through a certain constitutive contradiction has been accepted. This paper formulates a set of contradictions and paradoxes fundamental to the process of acting with inner partner, simultaneously aiming to achieve its anthropological generalization.

Stránky:
56–77
Reference

ATKINSON, Rita a kol. 2003. Psychologie. Praha: Portál, 2003.

BACHTIN, Michail Michailovič. 1980. Román jako dialog. Praha: Odeon, 1980.

BATESON, Gregory. 1972. Steps to an Ecology of Mind: Collected Essays in Anthropology, Psychiatry, Evolution, and Epistemology. Chicago: University of Chicago Press, 1972.

ČAPEK, Karel. 1965. Hordubal– Povětroň – Obyčejný život. Praha: Československý spisovatel, 1965.

ČUNDERLE, Michal. 2001. Ivan Vyskočil – cesty ke hře. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon, 2001.

ENGESTRŐM, Yrjö. 1987. Learning by expanding. Helsinki: Orienta-Konsulti, 1987.

FINK, Eugen. 1992. Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta, 1992.

FRANKL, Viktor. 1994. Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1994.

HEIDEGGER, Martin. 1996. Bytí a čas. Praha: OIKOYMENH, 1996.

HERMANS, Hubert. 1992. The Dialogical Self: Beyond Individualism and Rationalism. American Psychologist, roč. 47, 1992, č. 1, s. 23–33. | DOI 10.1037/0003-066X.47.1.23

CHALUPECKÝ, Jindřich. 1992. Expresionisté. Praha: Torst, 1992.

JUNG, Carl Gustav. 1997. Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí. Brno: Nakl. Tomáše Janečka, 1997.

LAO-C'. 2007. Tao te t'ing. Praha: Dokořán, 2007.

MARCEL, Gabriel. 1971. K filosofii naděje. Praha: Vyšehrad, 1971.

NEUBAUER, Zdeněk. 1992. Nový Areopág. Praha: Křesťanská akademie, 1992.

NEUBAUER, Zdeněk. 1998. O přírodě a přirozenosti věcí. Praha: Malvern, 1998.

PLATÓN. 2003. Timaios. Praha: OIKOYMENH, 2003.

RICOEUR, Paul. 1977. The Rule of Metaphor. Toronto. University of Toronto Press, 1977.

RICOEUR, Paul. 1992. Oneself as Another. Chicago: University of Chicago Press, 1992.

SLAVÍKOVÁ, Eva. 2009. Dialogické jednání s vnitřním partnerem. In ŠUCHA, Matúš, CHARVÁT, Miroslav, ŘEHAN, Vladimír, eds. Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku VIII. Olomouc: Universita Palackého, 2009. s. 91–99.

VÁLKOVÁ, Libuše, VYSKOČILOVÁ, Eva. 2005. Hlas individuality: Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. Praha: AMU, 2005.

VYSKOČIL, Ivan a kol. 2005. Dialogické jednání s vnitřním partnerem. Brno: JAMU, 2005.

WEINER, Richard. 1998. Hra doopravdy. Praha: Torst, 1998.

Metriky

7

Views

0

PDF views

PDF