Vztah mezi fony a fonémy na příkladech z pālijštiny

Středoindická pálijština je jedním z jazyků, jimž není věnována v obecné či srovnávací lingvistice (mimo vlastní indologii) větší pozornost, jsouc zastíněna staroindičtinou (védštinou a klasickým sanskrtem) a moderními indickými jazyky. Tento nezájem však neznamená, že pálijština či středoindické jazyky obecně, nenabízí pozoruhodná data k analýze. V tomto příspěvku jsme se zaměřili na ojediněle bohatý systém alofonie, kterou vykazuje pálijština ve srovnání se staroindičtinou. Jako alofonické číslo jsem zavedli AN/x/, kde /x/ je daný foném a číslo vyjadřuje počet alofonů daného fonému, kdy v případě AN/x/ = 1 mluvíme o bilaterální alofonii, pokud AN/x/ ≤ 2, pak o alofonii multilaterální. Morfologické systémy staroindičtiny (zde védštiny) a pálijštiny jsou principiálně identické, můžeme dokonce tvrdit, že pálijština se od védštiny liší právě větším množstvím syntagmatických alternací. Soustředili jsme se na alofonické procesy vznikající mezi kořenem a derivačním prostředkem a to na: tvoření ya-pasíva, tvoření ta-participia préterita pasiva a tvoření sigmatického aoristu. Srovnali jsme tvoření vždy ve staroindičtině a pálijština a spočítali jsme alofonické číslo, které daný proces vykazuje (viz 3.2.1 až 3.2.3). Z výsledků je zřejmé, že se pálijština od védštiny liší výrazně větší alofonií, danou syntagmatickými procesy akomodace konsonantických trsů v lokaci a způsobu artikulace.