Komunikační struktury v kruhovém uspořádání školní třídy v semináři etické výchovy

Roč.22,č.3(2017)
Studia paedagogica

Abstrakt
Předložená studie se zabývá komunikačními strukturami ve výuce etické výchovy, jež probíhá v kruhovém uspořádání školní třídy. Komunikační struktura představuje ucelený sled komunikačních výměn mezi účastníky výuky, který vykazuje určitou tematickou a časovou ohraničenost. Definice struktury tedy ilustruje uspořádání komunikačních promluv a tok komunikace v pozorované výuce. Kvalitativní výzkumné šetření bylo realizováno na dvou vybraných gymnáziích, které pro žáky třetího ročníku nabízí volitelný seminář etické výchovy. Použití tzv. diskusního kruhu v daných seminářích je založeno na rozhodnutí učitelů, kteří absolvovali specializační studium zaměřené na výuku etické výchovy. Pro sběr dat byla zvolena metoda pozorování s pořízením videonahrávek, jež byla doplněna rozhovory s učiteli. Na základě získaných dat jsou v článku představeny celkem čtyři komunikační struktury, jež se ve výuce v kruhu vyskytují. Zatímco první dvě představené struktury mají dyadický charakter, zbylé dvě můžeme označit jako struktury diskusní. Výsledky budou představeny v kontextu specifik kruhového uspořádání a také cílů kladených na výuku etické výchovy.

Klíčová slova:
výuková komunikace; komunikační struktura; kruhové uspořádání školní třídy; diskusní kruh; etická výchova; diskuse; dialog
Reference

[1] Bradová, J. (2012). Keď zasadací poriadok funguje alebo učiteľsko-žiacke preferencie pri obsadzovaní priestoru školskej triedy. Studia paedagogica, 17(2), 71–92. | DOI 10.5817/SP2012-2-5

[2] Etická výchova pro základní a střední školy: Informace pro zařazení etické výchovy do školních vzdělávacích programů. (2005). Praha: Luxpress.

[3] Gavora, P. (2005). Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido.

[4] Gremmen, M. C., van den Berg, Y. H. M., Segers, E., & Cillessen, A. H. N. (2016). Considerations for classroom seating arrangements and the role of teacher characteristics and beliefs. Social Psychology of Education, 19(4), 749–774. | DOI 10.1007/s11218-016-9353-y

[5] Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál.

[6] Chin, C. (2006). Classroom interaction in science: Teacher questioning and feedback to students' responses. International Journal of Science Education, 28(11), 1315–1346. | DOI 10.1080/09500690600621100

[7] Kohoutek, R. (2005). Rozhovor jako metoda poznávání osobnosti a duševního zdraví. Pedagogická orientace, 15(3), 37–61.

[8] Krathwohl, D. R. (2002). A revision of Bloom's taxonomy: An overview. Theory into Practice, 41(4), 1–7. | DOI 10.1207/s15430421tip4104_2

[9] Lašek, J. (1994). Komunikační klima ve středoškolské třídě. Pedagogika, 44(2), 155–162.

[10] Lencz, L., & Křížová, O. (2000). Etická výchova: Metodický materiál 1. Praha: Luxpress.

[11] Makovská, Z. (2011). Žákovské strategie při hledání odpovědí na otázky učitele. Studia paedagogica, 16(1), 47–70.

[12] Mareš, J. (2016). Zkoumání procesů a struktur ve výukové komunikaci: Historie a současnost. Pedagogika, 66(3), 250–289. | DOI 10.14712/23362189.2016.289

[13] Mareš, J., & Křivohlavý, J. (1995). Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita.

[14] Marx, A., Fuhrer, U., & Hartig, T. (1999). Effects of classroom seating arrangements on children's question-asking. Learning Environments Research, 2(3), 249–263. | DOI 10.1023/A:1009901922191

[15] Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2009). Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/MR_DVO_EV_web.pdf

[16] Pelcová, N., & Semrádová, I. (2014). Fenomén výchovy a etika učitelského povolání. Praha: Karolinum.

[17] Průcha, J. (2002). Moderní pedagogika. Praha: Portál.

[18] Rosenfield, P., Lambert, N., & Black, A. (1985). Desk arrangement effect on pupil classroom behavior. Journal of Educational Psychology, 77(1), 101–108. | DOI 10.1037/0022-0663.77.1.101

[19] Samuhelová, M. (1988). Štruktúry v pedagogickéj komunikácii. In P. Gavora et al., Pedagogická komunikácia v základnej škole (s. 55–73). Bratislava: Veda.

[20] Sinclair, J. M., & Coulthard, R. M. (1975). Towards an analysis of discourse. Oxford: Oxford University Press.

[21] Souček, V. (2005). Metodická východiska pro utváření hodnotových postojů ve školní třídě. Pedagogická orientace, 15(3), 25–35.

[22] Šeďová, K., Sucháček, P., & Majcík, M. (2015). Kdopak to mluví? Participace žáků ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Pedagogika, 65(2), 143–162.

[23] Šeďová, K., & Švaříček, R. (2010). Zamlčené hodnocení: Zpětná vazba ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Studia paedagogica, 15(2), 61–86.

[24] Šeďová, K., Švaříček, R., Makovská, Z., & Zounek, J. (2011). Dialogické struktury ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Pedagogika, 61(1), 13–33.

[25] Šeďová, K., Švaříček, R., Sedláček, M., & Šalamounová, Z. (2016). Jak se učitelé učí: Cestou profesního rozvoje k dialogickému vyučování. Brno: Masarykova univerzita.

[26] Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.

[27] Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Studia paedagogica, 16(1), 9–46.

[28] Švaříček, R., & Šeďová, K. et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: Pravidla hry. Praha: Portál.

[29] Tematická z práva: Etická výchova v předškolním, základním a středním vzdělávání. (2016). Praha: Česká školní inspekce.

[30] Valica, M. (2011). Modely výučby etickej výchovy a kompetenčného profilu učiteľa etickej výchovy. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta Univerzity Mateja Bela.

[31] Vyvozilová, Z. (2011). Didaktika etiky. Ostrava: Ostravská univerzita.

[32] Wannarka, R., & Ruhl, K. (2008). Seating arrangements that promote positive academic and behavioural outcomes: A review of empirical research. Support for Learning, 23(2), 89–93. | DOI 10.1111/j.1467-9604.2008.00375.x

Metriky

259

Views

55

PDF views