Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: analytické zobecnění poznatků z praxe

[1] Baleka, J. (2005). Vlevo a vpravo ve výtvarném umění. Praha: Academia.

[2] Barba, E., & Savarese, N. (2000). Slovník divadelní antropologie. O skrytém umění herců. Praha: Nakladatelství Lidové noviny a Divadelní ústav.

[3] Bell, J. S. (1989). Six possible worlds of quantum mechanics. In S. Allén, Possible worlds in humanities, arts and science (s. 359–373). Berlin, New York: Walter de Gruyter.

[4] Benda, T., et al. (1984). Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha: Academia.

[5] Beneš, Z. (2004). Rovnoprávný člen rodiny, anebo nechtěné dítě? Česká didaktika dějepisu dnes. In T. Janík, V. Mužík, & O. Šimoník (Eds.), Oborové didaktiky v pregraduálním učitelském studiu. Sborník z konference konané 13.–14. září 2004 na PdF MU v Brně [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita.

[6] Currie, G., & Ravenscroft, I. (2011). Recreative Minds. New York: Oxford University Press.

[7] Červenka, M. (2003). Fikční světy lyriky. Praha: Paseka.

[8] Doležel, L. (2003). Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha: Karolinum.

[9] Doležel, L. (2008). Fikce a historie v období postmoderny. Praha: Academia.

[10] Doležel, L. (2014). Narativní z působy v české literatuře. Praha: Pistorius & Olšanská.

[11] Fauconnier, G., & Turner, M. (2002). The way we think. Conceptual blending and the mind's hidden complexities. New York: Basic Books.

[12] Goodman, N. (2007). Jazyky umění. Nástin teorie symbolů. Praha: Academia.

[13] Goodman, N. (1996). Způsoby světatvorby. Bratislava: Archa.

[14] Gruschka, A. (2013a). Unterrichten – eine pädagogische Theorie auf empirischer Basis. Münster: Waxmann.

[15] Gruschka, A. (2013b). Verstehen fördern, Verstehen verhindern. In K. P. Liessmann & K. Lacina (Eds.), Sackgassen der Bildungsreform (s. 25–36). Wien: Facultas.

[16] Hajdušková, L., & Slavík, J. (2010). Vzdělávací a terapeutický motiv v pohledu artefiletiky. Arteterapie, 22–23, 71–82.

[17] Harbo, T. (1991). Humanizace vzdělání a současné teorie kurikula. Pedagogika, 40(3), 247–256.

[18] Harenberg, B. (Ed.). (1992). Kronika lidstva. Bratislava: Fortuna Print.

[19] Hejný, M., & Kuřina, F. (2001). Dítě, škola a matematika. Praha: Portál.

[20] Hopmann, T. S. (2007). Restrained teaching: The common core of didaktik. European Educational Research Journal, 6(2), 109–124. | DOI 10.2304/eerj.2007.6.2.109

[21] Horká, H., & Rodriguezová, V. (2013). Programy tematické kooperativní výuky jako příklad zkušenostně reflektivního učení? In J. A. Moon et al., Krajinou zkušenostně reflektivního učení (s. 82–91). Brno: Masarykova univerzita.

[22] Chatman, S. (2008). Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu. Brno: Host.

[23] Chrz, V., Nohavová, A., & Slavík, J. (2015). Psychologická gramotnost ze dvou poznávacích perspektiv – aktuální výzva pro výuku psychologie a její didaktiku. Studia paedagogica, 20(3), 21–46. | DOI 10.5817/SP2015-3-3

[24] Janík, T., et al. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Brno: Masarykova univerzita.

[25] Králík, O. (1969). Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha: Vyšehrad.

[26] Kvasz, L. (2015). Inštrumentálny realizmus. Praha: Pavel Mervart.

[27] Lakoff, G., & Johnson, M. (2002). Metafory, kterými žijeme. Brno: Host.

[28] Le Goff, J. (1991). Kultura středověké Evropy. Praha: Odeon.

[29] Ludvíkovský, J. (1978). Kristiánova legenda. Praha: Vyšehrad.

[30] Mandelová, H. (1993). Na úsvitu českých dějin. Praha: Albatros.

[31] Marušák, R., Králová, O., & Rodriguezová, V. (2008). Dramatická výchova v kurikulu současné školy, využití metod a technik. Praha: Portál.

[32] Midtsundstad, J. H. (2015). Bildung – At risk in school organisations? In S. Hillen & C. Aprea (Eds.), Instrumentalism in education – where is bildung left? (s. 29–41). Münster: Waxmann.

[33] Morganová, N., & Saxtonová, J. (2001). Vyučování dramatu. Hlava plná nápadů. Praha: SDV.

[34] Najvar, P. (2017). Zkoumání (kvality) výuky: srovnání dvou přístupů. Pedagogika, 67(3), 219–246. | DOI 10.14712/23362189.2017.991

[35] Neelands, J., & Goode, T. (2005). Structuring drama work. A handbook of available forms in theatre and drama. Cambridge: University Press.

[36] Nohavová, A. (2017). Exprese ve výuce psychologie. Kultura, umění a výchova, 5(1) [cit. 2017-03-29]. Dostupné z http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=12&clanek=160

[37] Panofsky, E. (1981). Význam ve výtvarném umění. Praha: Odeon.

[38] Patton, M. Q. (1990). Qualitative evaluation and research methods. Newbury Park and London: Sage Publications.

[39] Pekař, J. (1990). O smyslu českých dějin. Praha: Rozmluvy.

[40] Perner, J. (1993). Understanding the representational mind. Massachusetts: MIT Press.

[41] Pijoan, J. (1978). Dějiny umění, III. díl. Praha: Odeon.

[42] Rodová, V. (2014). Dramatická výchova ve službách dějepisu. Vzdělávací potenciál tematické kooperativní výuky. Brno: Masarykova univerzita.

[43] Rusek, M., Slavík, J., & Najvar, P. (2016). Obsahová konstrukce a didaktické uplatnění přírodovědného edukačního experimentu ve výuce na příkladu chemie. Orbis scholae, 10(2), 71−91.

[44] Ryan, M.-L. (1991). Possible worlds, artificial intelligence, and narrative theory. Bloomington: Indiana University Press.

[45] Skovajsa, M. (2013). Struktury významu. Kultura a jednání v současné sociální teorii. Praha: SLON.

[46] Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum.

[47] Slavík, J. (2001). Umění zážitku, zážitek umění. Teorie a praxe artefiletiky. 1. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.

[48] Slavík, J. (2006). "Pozor, medvěd" aneb O problému zážitku hry v sémantice fikčních světů. In R. Fridrich & M. Fibiger, Výuka národní literatury v mezipředmětových vztazích (s. 84–99). Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.

[49] Slavík, J. (2017). Exprese jako způsob poznávání. Kultura, umění a výchova, 5(1) [cit. 2017-03-29]. Dostupné z http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=12&-clanek=154

[50] Slavík, J., Chrz, V., & Štech, S., et al. (2013). Tvorba jako z působ poznávání. Praha: Karolinum.

[51] Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Knecht, P. (2017). Transdisciplinární didaktika. O učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: Masarykova univerzita.

[52] Slavík, J., Stará, J., Uličná, K., & Najvar, P., et al. (2017). Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita.

[53] Slavík, J., & Wawrosz, P. (2004). Umění zážitku, zážitek umění. Teorie a praxe artefiletiky. 2. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.

[54] Spunar, P. (1987). Kultura českého středověku. Praha: Odeon.

[55] Stradling, R. (2003). Jak učit evropské dějiny 20. století. [cit. 2005-10-31]. Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.msmt.cz/search.php?action=results&query=R.+Stradling&x=5&y=15

[56] Sztompka, P. (2007). Vizuální sociologie. Praha: SLON.

[57] Šalamounová, Z., Šeďová, K., Sedláček, M., & Švaříček, R. (2017). Problém účelnosti v dialogickém vyučování. Pedagogika, 67(3), 247–278.

[58] Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci. Studia paedagogica, 16(1), 9−46.

[59] Tichý, P. (1996). O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Praha: Filosofia.

[60] Třeštík, D. (1997). Počátky Přemyslovců. Praha: NLN s.r.o.

[61] Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing a.s.

[62] Vojtěchovský, M., & Vostrý, J. (2008). Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění. Praha: Akademie múzických umění & Kant.

[63] Walton, K. L. (1992). Mimesis as make-believe (on the foundations of the representational arts). London: Harvard University Press.

[64] Whitehead, A. N. (1998). Symbolismus, jeho význam a účin. Praha: Panglos.

[65] Wright, G. H. von (1974). Causality and determinism. New York: Columbia University Press.

[66] Yin, R. K. (2014). Case study research: Design and methods. Los Angeles: Sage publications.

[67] Yin, R. K. (2016). Qualitative research from start to finish. New York: The Guilford Press.