Řešení úloh z české syntaxe žáky 4.–9. ročníků základních škol

Roč.23,č.1(2018)
Studia paedagogica

Abstrakt
Studie se zabývá řešením úloh z vybraných oblastí české syntaxe žáky 4.–9. ročníků základní školy. Na základě testových výsledků byla kvantitativně i kvalitativně analyzována a interpretována data získaná od více než 900 žáků čtyř pražských základních škol. Zjišťováno bylo: (i) jaká je úspěšnost žáků v řešení syntaktických úloh zaměřených na porozumění a aplikaci různých typů poznatků dle revidované Bloomovy taxonomie kognitivních cílů, (ii) jak žáci při řešení úloh zapojují soubor svých dosavadních znalostí (prior knowledge) a (iii) jak žáci při řešení úloh zapojují své školní znalosti syntaktického učiva. Z obsahového hlediska byly zkoumány dovednost transformace nevětného výrazu ve větu, dovednost identifikace syntaktických dvojic ve větě a dovednost určit počet vět v souvětí. Výsledky umožnily vyslovit závěry o dobrých dosavadních znalostech syntaxe žáků umožňujících řešení syntaktických úloh na jedné straně v kontrastu k nižší úrovni aplikace poznatků pojmově-terminologických na straně druhé.

Klíčová slova:
vyučování českému jazyku; syntax českého jazyka; kvantitativní výzkum; kvalitativní výzkum; ověřování znalostí; základní škola
Reference

[1] Adam, R., Bozděchová, I., Dittmann, R., & Lehečková, E. (2010–2011). Co neumějí studenti bohemistiky. Český jazyk a literatura, 61(1), 8–14.

[2] Byčkovský, P., & Kotásek, J. (2004). Nová teorie klasifikování kognitivních cílů ve vzdělávání: Revize Bloomovy taxonomie. Pedagogika, 54(3), 227–242.

[3] Čechová, M., Dokulil, M., Hlavsa, Z., Hrbáček, J., & Hrušková, Z. (2011). Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN.

[4] Čechová, M., & Styblík, V. (1998). Čeština a její vyučování. Praha: SPN.

[5] Daneš, F., Hlavsa, Z., & Grepl, M. (1987). Mluvnice češtiny. Praha: Academia.

[6] Dochy, F. J. (1996). Prior Knowledge. In E. De Corte & F. E. Weinert (Eds.), International Encyclopedia od Developmental and Instructional Psychology (s. 459–464). Oxford: Pergamon.

[7] Grepl, M., Hladká, Z., Jelínek, M., Karlík, P., Krčmová, M., Nekula, M., Rusínová, Z., & Šlosar, D. (1995). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

[8] Chráska, M. (1999). Didaktické testy. Brno: Paido.

[9] Chvál, M., Procházková, I., & Straková, J. (2015). Hodnocení výsledků vzdělávání didaktickými testy. Praha: Česká školní inspekce.

[10] Internetová jazyková příručka. Dostupné z http://prirucka.ujc.cas.cz/

[11] Jednotná přijímací zkouška 2017: Analýza uchazečů o studium na SŠ a jejich výsledků. (2017). Praha: Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání. Dostupné z http://www.cermat.cz/souhrnne-zpravy-1404035454.html

[12] Karlík, P., Nekula, M., & Pleskalová, J. (Ed.). (2017). CzechEncy: Nový encyklopedický slovník češtiny online. Dostupné z https://www.czechency.org/. [cit. 2017-06-25]

[13] Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál.

[14] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2017). Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/RVP_ZV_2017_cerven.pdf

[15] Slavík, J., & Šmejkalová, M. (2016). K pojetí didaktiky českého jazyka jako vědecké disciplíny. Studie z aplikované lingvistiky, 7(1), 111–120.

[16] Standardy pro pedagogické a psychologické testování. (2001). Praha: Testcentrum.

[17] Svozilová, N., Prouzová, H., & Jirsová, A. (1997). Slovesa pro praxi: valenční slovník nejčastějších českých sloves. Praha: Academia.

[18] Šalamounová, Z. (2013). Výuková situace: když spojky nejen spojují aneb Ke komunikačnímu pojetí výuky gramatiky. Komenský, 137(3), 38–44. Dostupné z http://katedry.ped.muni.cz/pedagogika/wp-content/uploads/sites/17/2014/10/komensky_03_13.pdf

[19] Šalamounová, Z. (2015). Když se algoritmy stanou pojistným mechanismem. Český jazyk a literatura, 66(1), 21–27.

[20] Šmejkalová, M. (2010). Čeština a škola – úryvky skrytých dějin. Praha: Karolinum.

[21] Šmilauer, V. (1947). Novočeská skladba. Praha: Kruh přátel českého jazyka.

[22] Šmilauer, V. (1955). Učebnice větného rozboru. Praha: SPN.

[23] Šmilauer, V. (1969). Novočeská skladba. Praha: SPN.

[24] Štěpáník, S. (2016). Výuková situace: Transformace větného členu na větu a naopak v kontextu větného rozboru. Komenský, 140(6). Dostupné z https://katedry.ped.muni.cz/pedagogika/wp-content/uploads/sites/17/2016/09/komensky_04_140_po3kor.pdf

[25] Štěpáník, S., & Chvál, M. (2016). Konstruktivismus jako cesta ke zlepšování výsledků vzdělávání v českém jazyce? Studia paedagogica, 21(1), 35–56. | DOI 10.5817/SP2016-1-3

[26] Štěpáník, S., & Slavík, J. (2017). Žákovské prekoncepty jako konstitutivní prvek výuky mateřského jazyka. Pedagogická orientace, 27(1), 58–80. | DOI 10.5817/PedOr2017-1-58

[27] Štícha, F., Vondráček, M., Kolářová, I., Hoffmannová, J., Bílková, J., & Svobodová, I. (2013). Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia.

[28] Výběrové z jišťování výsledků žáků 4. ročníku a 8. ročníku základních škol a 2. ročníku vybraných oborů středních odborných škol: Závěrečná zpráva. (2014). Praha: ČŠI. Dostupné z http://www.csicr.cz/html/VZVZ_2014/flipviewerxpress.html

[29] Bozděchová, I. et al. (2013). Český jazyk 9 pro základní školy: metodická příručka. Praha: SPN.

[30] Hošnová, E. et al. (2012). Český jazyk 6 pro základní školy. Praha: SPN.

[31] Hošnová, E. et al. (2007). Český jazyk 6 pro základní školy: metodická příručka. Praha: SPN.

[32] Hošnová, E. et al. (2008a). Český jazyk pro základní školy 3. Praha: SPN.

[33] Hošnová, E. et al. (2008b). Český jazyk pro základní školy 7. Praha: SPN.

[34] Hošnová, E. et al. (2010). Český jazyk 5 pro základní školy. Praha: SPN.

[35] Styblík, V. et al. (1992). Český jazyk pro 5. ročník. Praha: SPN.

Metriky

336

Views

197

PDF views